Leden 2026: O ceně za šum
Lidé věří, že AI vata nevadí. Krátká odpověď? Vadí. Tu delší najdete v novém vydání. Probírám taky, že plánování se přeceňuje (a ztrácíte kvůli němu čas), a přihodím tip, jak si zřídit psací fitko.
Nástroje AI taky pohání srozumitelnost
„Už nemusíme být srozumitelní, AI si se vším poradí – i s tím naším slovním salátem.“
Tohle už jsem párkrát slyšel. Bylo by to fajn, ale je to přesně naopak.
Jako byste dorazili do hospody a řekli: „Dám si jídlo. Jaké? Hmm, překvapte mě!“ Tak si pak nestěžujte, že vám přinesli něco, co nesnášíte. Co jste jako čekali?
Nástroj AI je zrcadlo – a když máte v hlavě zmatek, zrcadlí zmatek.
Nesrozumitelnost má cenovku
Možná si říkáte: „To je toho. Když to AI napíše špatně, tak to prostě nechám několikrát přepsat.“
Jenže nesrozumitelnost stojí reálné peníze.
Cena za šum. Nástroje AI si neúčtují za myšlenky, ale za tzv. tokeny (části slov). Každé zbytečné slovo v zadání i v odpovědi stojí nějaký výpočetní výkon. Studie ukazují, že jasná, strukturovaná zadání (oproti slovní vatě) šetří v průměru 16,7 % nákladů na provoz modelů. Pro jednotlivce to jsou drobné, ale co pro firmu, která zavádí AI pro stovky nebo tisíce lidí?
Cena za nejasnost. Vágní zadání nejsou jenom drahá, ale taky vedou k chybám. Podle výzkumu MIT zvyšuje „šum v promptu“ (překlepy, nejasné formátování, balast) chybovost modelů až o 8 %. Nesrozumitelnost je nespolehlivá a podráží vám nohy.
Cena za opakování. Rovnice je jednoduchá: nejasný záměr = špatný výstup = nový pokus = další špatný výstup. Trávíte čas opravováním stroje místo toho, aby stroj makal pro vás. Výsledkem je, že firma, která chce využívat AI a netrénuje lidi ve srozumitelnosti, platí své zaměstnance za to, že se hádají s chatbotem.
Co s tím?
Pochopit, že srozumitelnost není „soft skill“. Není to něco, co počká „na lepší časy“. Je to základní provozní dovednost pro práci s nástroji AI.
Musíte:
1. Vědět, co chcete. Ještě než otevřete ChatGPT.
2. Říkat věci bez vaty. Naplacato, stručně, v odrážkách.
3. Poznat, co nefunguje. A mít odvahu to přiznat (sobě i AI).
Nástroje AI vám dávají silnou pracovní páku. Ale potřebujete k ní pevný bod – srozumitelnost.
Psaní s AI, které fakt funguje
Co je to s tou AI? Máte nástroj, který umí psát. Ale neumí psát to, co chcete. Tak to vysvětlíte. Ale neumí to pochopit. Tak to vysvětlíte znovu. A znovu.
Nakonec to napíšete sami a říkáte si: „Moment, k čemu přesně mi ten nástroj je?“
S Romanem Věžníkem máme odpověď. A hromadu tipů, které se vám budou hodit.
Webinář: čtvrtek 19. února | 18:00–20:00
Pro ty, kteří s AI chtějí začít psát. Pro ty, kteří tomu zatím moc nevěří. I pro ty, kteří nechtějí ztrácet čas metodou pokus-omyl.
Ukážeme vám:
→ Jak psát s AI texty tak dobře, že je experti přijmou bez výhrad
→ Postupy a vychytávky, díky kterým bude psaní s AI konečně dávat smysl
→ Jak o AI přemýšlet, abyste si rozuměli se všemi modely
→ Principy, které hned vylepší každý výstup
→ Jak držet tonalitu a přidat originalitu
Plánování se přeceňuje
Spousta lidí plánuje, že odšpuntuje newsletter. Ví, o čem chtějí psát. Ale ještě to prý není vyňuňané. Nebo potřebují víc materiálu. Taky není ten správný čas. Nejsou si jistí frekvencí.
Mohli svůj newsletter dávno posílat. Třeba rok. Jenže neposílají.
Mezitím ztratili něco, co se nedá dohnat: rok učení.
Za rok se toho naučíte hodně. Poznáte desítky, stovky, možná tisíce lidí, kteří vás začnou odebírat a bavit se s vámi. Zjistíte, co je zajímá. Budete mít v zásobě desítky článků a spoustu nápadů na další.
A když nezačnete? Budete mít v šuplíku „plán“ a nulu čtenářů.
Připravení nebudete nikdy – vždycky se najde důvod, proč to odložit a strávit další měsíc ležením v podkladech.
Hele, neletíte na na Mars, chcete jenom posílat newsletter. Nedává smysl sedět nad tím rok. Nebo ještě déle.
Publikování je nejrychlejší forma učení – za jeden měsíc publikování se naučíte víc než za rok strávený přípravami.
Na začátku stačí položit si tři otázky:
1. Rozumím terénu?
Víte, kde publikovat, o čem psát, kdo je vaše publikum? Stačí základní představa, nepotřebujete detailní mapu.
2. Věřím, že to má smysl?
Pomůže vám to (třeba v podnikání)? A může to pomoct někomu jinému? Stačí „asi ano“, nemusí to být na beton.
3. Přežiju to, když to nevyjde?
Co nejhoršího se může stát? Lidi to nebude bavit? Nezískáte dost čtenářů? To asi zvládnete, ne?
Ujasněte si to a pusťte se do toho.
Zbytek zjistíte cestou.
Moje dřívější newsletterové tipy:
Psací fitko: nezačínejte knihou, je to blbost
Představte si, že přijdete poprvé do posilovny a rovnou si na bench pressu naložíte přes 100 kilo. Bez rozehřátí, bez techniky, bez toho, abyste váhu navyšovali postupně.
Přesně tohle dělají lidé, když si sednou a řeknou: „Napíšu knihu.“
Pustit se rovnou do knihy je příšerně neefektivní způsob, jak se naučit dobře psát.
I když budete mít kliku, vydáte za život jenom pár knih. Abyste se naučili psát a chápat publikum, potřebujete toho napsat mnohem víc. Stovky, spíš tisíce textů.
Tyhle Newslettery píšu každý měsíc skoro šest let. K tomu jsem napsal více než 30 vydání Promptně a přes 140 scénářů k Tvůrcastu. A tisíce dalších článků. Už to ani nespočítám.
Podobné psací fitko potřebujete taky – svůj blog, newsletter, linkedinový profil, cokoliv. Vytvořte si ho.
Co vám to dá?
Zvyknete si psát.
Vytvoříte si proces: nápad → hrubý text → editace → publikace.
Odbouráte strach z neúspěchu (když napíšete desítky newsletterů ročně, některé z nich nebudou nic moc, ale to je v pořádku).
Soustředíte se na postupné vylepšování.
Co mě cvrnklo do nosu
🔥 Fosilní palivo žije. Loni těsně před Vánoci jsme po téměř nepostřehnutelné (čtěte několikaměsíční) pauze vydali s Romanem Věžníkem novou epizodu Fosilního paliva. A já fosil vám to zapomněl v prosincovém vydání napsat! Takže až teď – mluvili jsme o tom, proč je lineární plánování naprd a co by mohlo být lepší. Řeč byla o cyklickém plánování, protože i my chlapi máme své dny. Své přirozené cykly energie, produktivity, motivace a bručounství, že ano.
✍🏻 Je dobře, když už nemůžete svůj text ani cítit. Jason Zinoman v New York Times přiblížil přípravu komičky Nikki Glaser na moderování Zlatých glóbů. Na pódium nešla s „čerstvým“ materiálem, ale měla za sebou 91 zkušebních vystoupení v klubech. Spolupracovala s deseti scénáristy a svoje vystoupení denně ladila s těmi nejbližšími. Pro každý vtípek vyzkoušela desítky různých zakončení, než našla taková, která by jí sedla. A protože si celým večerem prošla tolikrát, měla toho na konci plné zuby. Znala každou pauzu, každé slovo a neměla páru, jestli je to vůbec vtipné. Přirovnala to k dlouholetému manželství, ze kterého dávno vyprchalo prvotní pobláznění a zbyla jenom rutina. Když ji začaly nudit vlastní vtipy, zhoršila se i v jejich vyprávění. Pár dní před akcí dostala panický záchvat. Zní to jako noční můra, že? Ale v podstatě to šlo přesně tak, jak Nikki sama předvídala. Věděla, že toho bude mít po krk. Byl to pro ni kontrolní bod v celém procesu, který naznačoval, že je text dostatečně vybroušený. Únava z textu jí navíc pomohla, když ladila poslední detaily a zbavovala se vaty, zbytečných přechodů bez pointy nebo vtipů, které sice milovala, ale které z vystoupení trčely jako sláma z bot. Co udělala pak? Ohákla se, vylezla na pódium, „předstírala nadšení“ a čekala na kouzlo – reakci publika, které všechny ty vtipy uslyší poprvé a dobře se u nich pobaví. A přesně to se stalo.
🔎 Větší síto, menší oka. Psaní vždycky fungovalo jako síto. Naházíte do něj myšlenky, koncepty a nápady, ale hustou sítí propadnou jen ty nejlepší. Zbytek se zachytí. Díky nástrojům AI se plocha síta zvětšila. Teď toho můžete nabrat mnohem víc než dřív. Problém nastává, když se lidé snaží zvětšit spolu s plochou síta i jednotlivá oka, aby bylo filtrování snazší, rychlejší, aby to méně bolelo. Jenže ono to má bolet. Právě ta jemná oka jsou na celém procesu to nejcennější. Není to vada, ale podstata psaní. Je fuk, jak je síto velké, ale musí být co nejhustší. Jakmile oka v sítu zvětšíte, přijdete o všechny výhody – a necháte protéct kdejakou sračku.
👊 Vyděržaj, pioněr. „To, co vypadá jako úspěch, je často jen trpělivost,“ napsal Shane Parrish. Přímo do černého.
🧲 Dobrou recyklací ušetříte hodiny práce. Pokud chcete tvořit tzv. lead magnety (hodnotný obsah směňovaný za e-mail), které vám přitáhnou nové odběratele do newsletteru, netvořte je na zelené louce a nedělejte si to zbytečně složité. Lead magnet dáváte zadarmo, a tak by měl být jednoduchý, abyste rychle otestovali, jestli funguje. A pokud ne, tak abyste ho mohli co nejdříve vyměnit za jiný. Takže jak na to? Podívejte se, které z vašich starších vydání se čtenářům líbilo. Co jste v něm řešili? Jaké konkrétní kroky v něm byly? Co čtenáři oceňovali? Máte? Fajn, udělejte z toho lead magnet a strčte ho lidem pod nos – do profilu na sociálních sítích, posílejte ho novým sledujícím, zmiňujte ho pod svými příspěvky.
💡 Zapomeňte na zápletky. „Podle mě sestávají povídky a romány ze tří částí: z vyprávění, které posunuje příběh z bodu A do bodu B a postupně až do bodu Z, z popisu, který pro čtenáře vytváří smyslové vjemy, a přímé řeči, která oživuje postavy. Možná si říkáte, kde se mi v tom všem ztratila zápletka. Odpověď – přinejmenším moje odpověď – zní: nikde,“ píše Stephen King v mém hodně ohmataném, už trochu salátovém vydání O psaní. A dodává: „Zápletka je pro dobrého spisovatele poslední východisko, a naopak první volba pro tupce. Příběh, který z ní vzejde, bude s největší pravděpodobností působit uměle a šroubovaně. Já se mnohem víc spoléhám na intuici. Moje knihy vycházejí spíš ze situace než z příběhu. Obyčejně vložím několik postav do nějaké nepříjemné situace a sleduji, jak se snaží dostat z ní ven. Mým úkolem není jim pomáhat uniknout na svobodu nebo je postrkovat až do bezpečí, ale jen sledovat, co se bude dít, a pak to zapsat.“
S čím vám pomůžu
Odstraňte kilo vaty, vydělejte kilo vaty
S Daliborem Behúnem jsme rozjeli Kilovaty, protože když vyhodíte z textů kilo vaty, vyděláte na tom (minimálně) kilo vaty. Ha! Jasně, vtípek, ale taky pravda pravdoucí.
Možná nad tím mávnete rukou: „Proč srozumitelnost, když máme na psaní AI?“ Jenže nesrozumitelnost nenutí hádat jenom lidi, ale taky AI. A v byznysu nechcete, aby váš nástroj hádal. Chcete, aby měl jasno a pracoval.
A navíc: Srozumitelnost směrem k zákazníkům zvyšuje důvěryhodnost, posiluje značku a vydělává peníze. Směrem ke kolegům zase šetří čas, nervy a – počkejte si na to – peníze! Hodně peněz. Protože všichni na první dobrou vědí, co se po nich chce, a nepálíte tak pro nic za nic jejich drahou hodinovku.
Sečteno, podtrženo: investice do srozumitelnosti nestojí majlant, a přitom se hned vyplatí.
Dejte si náš workshop srozumitelného psaní, nebo nejdřív vyzkoušejte testování srozumitelnosti, abyste měli v ruce data.
Jak psát lépe s AI
Každou středu posílám placený newsletter Promptně, do kterého šoupu svoje postřehy k psaní s nástroji AI. Teď ho můžete vyzkoušet s 50% slevou na 3 měsíce – to je docela dost týdenních tipů za hubičku. (Můžete mít i ochutnávku zdarma – ale pak každý rok přijdete o celých 40 vydání.)
Pokud chcete ve firmě nebo na úřadě workshop psaní s AI, napište mi.
Už za pár dnů mám taky webinář s Romanem Věžníkem.
Teď už si to konečně přečtou
Dobré e-maily jsou jako kouzlo – posilují vaši reputaci profíků, zvyšují vaši autoritu, zlepšují osobní vztahy i firemní komunikaci (dovnitř i ven) a snižují míru frustrace. Naučte se je psát díky videokurzu Mistrovství e-mailu.
