Leden 2022: O dlouhověkosti tvůrců

Když se jako tvůrci chcete dočkat úspěchu, musíte nasadit maratonské tempo. A proto tentokrát píšu o tom, jak se dopracujete k dlouhověkosti.

Dlouhověkost tvůrců. Jak na ni?

Jestli chcete jako tvůrci vydržet, musíte si vytvořit pár pravidel. Tady jsou ta moje, třeba vám k něčemu budou.

Nejdřív si to osahejte

Na začátku není kvalita tím nejdůležitějším, protože zatím moc lidí nezajímáte. Podstatnější je překonat strach a vůbec vyjít s kůží na trh. Jako noví tvůrci máte jedinečnou šanci postupně si osahat prostor, do kterého se pouštíte.

Když jsem před lety začal chodit na rozhovory do různých médií, nezvládal jsem obě věci najednou – stoupnout si pod reflektory a zároveň podat dobrý výkon. Proto první výstupy za moc nestály. Musel jsem se otrkat. S každým dalším rozhovorem to bylo snazší – a mohl jsem se víc soustředit na to, co sděluju.

„Čím víc jich odděláš, tím líp budeš spát. Ten první mě strašil půl roku,“ říkal už kdysi dávno Vincent Pastore jako mafián Salvatore Bonpensiero v seriálové Rodině Sopranů.

Každý den berte jako investici

Čas od času se dívám na to, co jsem vytvořil dřív. Ne před deseti lety, ale třeba loni. Tehdy jsem si myslel, že už to líp nedokážu. Dneska bych většinu věcí udělal jinak. To je kouzlo složeného úročení.

Na tvůrce vás nemůže nikdo pasovat. Musíte se jimi sami stát. Každý den je vaší investicí a v dlouhém časovém období se všechny dny sečtou. I s úroky. Čas v ekonomice tvůrců hraje ve váš prospěch, podobně jako složené úročení hraje pro investory.

Umožní vám nastřádat skvělé know-how, přestože začínáte na zelené louce. Ale jen když investujete pravidelně.

Připravte se na horskou dráhu

I tak budete občas chtít hodit ručník do ringu. Po dnech, kdy budete sršet energií a do zápisníku nasypete mraky nápadů, přijdou ty temnější, kdy zase všechno roztrháte a vyhodíte.

Pro mě jsou nejtěžší chvíle těsně po odeslání newsletteru, na kterém jsem dlouhé hodiny vyšíval. Nebo po náročné přednášce. Den dva bývám bez šťávy, jako bych byl uvnitř úplně prázdný. Mám pocit, že to nestálo za to, že to nikomu nemohlo nic dát.

Během pár dnů to však odezní. A začnu se z té díry škrábat ven.

Špatné dny mají všichni. Bez ohledu na to, co dokázali. „Bojuje s tím každý. Jen někdo s tím bojuje ještě před dalšími lidmi,“ říká biatlonistka Markéta Davidová ve zpovědi pro Red Bull. Její recept? „Chce to jít dál a nevzdávat se. Pořád dělat pohyby vpřed.“ Přesně.

Nepoběžíte sprint, ale maraton

I tvůrci jsou vytrvalci. A neustále dělají „pohyby vpřed“.

Pro představu – MrBeast patří mezi nejúspěšnější youtubery, ale trvalo mu pět let, než prorazil s prvním virálním videem. Po první stovce videí měl „jen“ 730 odběratelů. Teď jich má skoro 90 milionů, ale mnoha lidem pořád uniká to hlavní – že natočil už přes 700 videí.

Nebo Joe Rogan. Jako komik začal vystupovat už v roce 1988 a s podcasty to zkusil v roce 2009. V branži je desítky let a má za sebou více než 1700 podcastových epizod.

Chápete?

Když to vzdáte příliš rychle, nikdy nezjistíte, kam jste to mohli dotáhnout. Spousta lidí přesto zaklekne do bloků a běží obsahový sprint. Úplně vyflusaná skončí po druhém článku na blogu, třetí epizodě podcastu nebo pátém vydání newsletteru. K desátému dílu čehokoliv se dostane jen hrstka lidí. A ke stovce? Zapomeňte.

Snažte se věci dokončit

Vyhněte se pasti 90/10. Spočívá v tom, že vytvoříte 90 % a zbylých 10 % donekonečna pilujete. Je to vaše alibi – umožňuje vám o sobě mluvit jako o tvůrcích, všem vykládat, že na něčem velkém pracujete, ale zároveň to nikdy nikomu neukázat: „Protože to ještě není hotové.“

Znám to dobře, spadl jsem do téhle pasti už tolikrát, že je nepříjemné to počítat. Jakmile věci držíte pod pokličkou, máte je plně pod kontrolou, že?

„Odmítnutí je pro umělce zpočátku jako smrt. Tak osobní je to práce. Proto se bojíme tu práci dělat. Protože ji pak musíme ukázat. A lidé by ji mohli odmítnout. Ale odmítnutí je smrtí jen tehdy, když vám zabrání další den znovu pracovat,“ tvítoval Brian Koppelman, scénárista seriálu Miliardy.

Musíte umět dokončovat věci. Vědomě se rozhodnout a dál na nich už nesedět.

A když to uděláte, musíte se umět taky porvat s kritikou.

Naučte se zvládat kritiku

Jako tvůrci máte stoprocentní jistotu, že vaše práce se nikdy nebude líbit všem. Ale když se naučíte zvládat kritiku, budete u toho, co děláte, moci vydržet dostatečně dlouho, což vám dá šanci uspět.

S názorem je to jako s dírou do zadku – má ho každý. To ale ještě nevyvrací ten váš, že? Kritici mají jen takovou moc, jakou jim dáte. Jak říkal Tomáš Baťa: „Nebuďte otrokem mínění druhých o sobě. Jednáte-li správně a čestně, nemusí vás znepokojovat cizí mínění.“

Osobně se snažím brát kritiku jen jako úhel pohledu. Nikdo z nás nemá stejné zkušenosti, identický životní příběh. Každý v životě vyšlapal jiné cestičky, bloudil v jiných slepých uličkách. Proto si můžu vybrat – buď vzít kritiku jako příležitost k vylepšení své práce (i když u toho občas nadávám jak špaček), nebo ji vesele ignorovat.

Zároveň ale neházím všechny kritiky přes palubu. To, že někdo kritizuje vaši práci, ještě neznamená, že vám nefandí. Zažil jsem to před časem u Češtiny 2.0, kdy mi jeden z přispěvatelů napsal, co všechno mu na slovníku vadí.

Dotklo se mě to. Z následné konverzace ale vyplynulo, že máme mnohem více styčných ploch než rozporů. Někdy lidé zkrátka jen nemají dostatek informací, aby si udělali dobrý úsudek. Kdybych zareagoval podrážděně, asi bychom si o sobě dodnes nemysleli nic pěkného. Místo toho si však i teď občas napíšeme a taková zpětná vazba je pro mě důležitá – dokonce je zdrojem některých nápadů na vylepšení. O ty bych přišel.

Nebojte se to ukončit

Když se pustíte do nového projektu, nikdy nevíte, jestli bude fungovat. Chápu, že je na palici plýtvat úsilím na něco, co pak selže. Ale i tak to musíte udělat. A spolehnout se na to, že tomu sami věříte. Že téma dobře znáte. Že najdete cestu, která bude jenom vaše. Ale i když do toho dáte všechno, nemusí to vyjít.

Kolik znáte lidí, kteří umí předpovídat budoucnost? Já žádného. Nanejvýš těch pár expertů, kteří v médiích pravidelně věští nějakou krizi – a zvládnou to dělat tak dlouho, až se nakonec trefí. Kicom z Bitcoinového kanálu na to má jednoduchou poučku: „Všichni ví hovno.“

Proto jednou za půl roku zpochybňuju všechno, na čem dělám. Když už mi něco nedává smysl, zvažuju, jestli to zaříznu. Nemůžete stíhat všechno – pokud se chcete pustit do něčeho jiného, musíte si nejdřív uvolnit ruce.

Není vaše povinnost dokončit všechno, co začnete. Tvůrčí proces je experiment. Některé experimenty vyjdou. Jiné ne.

Dopřávejte si pauzy

Když se zabýváte jen prací (bez ohledu na to, jak tvůrčí a zábavná je), prožijete zlomek toho, co byste mohli zažít, kdybyste žili opravdu naplno. Nepodceňujte to. Dopřávejte si pauzy – není to odměna, která se dá škrtnout, abyste toho stihli více. I podle Tomáše Bati musíte nejdříve posloužit sobě, abyste mohli posloužit jiným.

A potvrzuje to Rich Roll v rozhovoru s Timem Ferrissem: „Pokud se věnujete výhradně své profesi, unikají vám ostatní zkušenosti. Tím přicházíte o životní pestrost a chybí vám podstatná ingredience, díky které to u lidí zarezonuje a díky které pro ně budete přínosem.“

---

Co mě cvrnklo do nosu

👀 A pokud neumřela, pracuje dodnes. „Nekrvácíte. Nechybí vám noha. Nejste na jipce. Prostě klasika: na to ještě nikdo neumřel,“ píše o své závislosti na práci Michelle Losekoot na Heroine. Dodává, že i když makáte jak šroub, stejně se vždycky najde někdo, kdo potřebuje spát méně nebo má ještě prázdnější osobní život než vy. Úplně vždycky. Jestli sedíte v podobném vlaku – „dělám na skvělých projektech, pro velké klienty, sbíráme ceny, lajky a zvyšujeme obraty o stovky procent, přednáším, školím, píšu knihy…“ –, je možná nejvyšší čas přejít na sebeláskový režim.

🎉 Jen houšť a větší kapky. V rodinném deskovkářství 4 Kavky máme s newslettery dobré zkušenosti. Loni se postaraly o docela zajímavou část celkového obratu. Přitom je nepíšeme jako prodejní, jsou veskrze obsahové – nechceme v nich tahat odběratelům peníze z kapes, spíše nabízíme deskoherní inspiraci. Jak píše Týdeník Euro, takových newsletterů loni přibylo. „Podíl e-mailů s přidanou hodnotou, jako jsou rady, návody nebo tipy přibývá, tvořil už téměř jednu čtvrtinu ze všech poslaných zpráv,“ řekl časopisu Lukáš Benzl z Mailhuntu. No sláva!

🎬 Všichni se cítíme jako podvodníci. Jake McNeill v newsletteru Creative Hackers píše o syndromu podvodníka. Má ho každý a je to normální. Připomíná příběh Maria Puza, který měl těžkou hlavu z převedení knižního Kmotra do filmového scénáře. Nikdy předtím scénář nepsal, a protože si nebyl jistý v kramflecích, koupil si knihu o psaní scénářů – hned v první kapitole stálo: „Studujte Kmotra.“ Puzo nakonec scénář napsal a film dostal dva Oscary. Takže? „Jediným pravidlem v kreativitě je, že žádná pravidla neexistují,“ uzavírá Jake.

🎵 Beatles jako mistři produktivity a kreativity. Pár nabitých dnů ve studiu při vzniku posledního alba Beatles mapuje dokument Get Back. Co si z něho mohou tvůrci odnést? Mraky lekcí. Třeba: I velké věci začínají jako změť ničeho; první hrubáče jsou příšerné, ale stejně na nich zamakejte, protože diamant nikdo nevybrousí na první dobrou – Beatles taky blábolili, blbnuli a tápali, než natrefili na ikonický song. Nebo: Termíny jsou důležité, tlačí vás ke zdi a ždímají z vás nápady pod tlakem. A ještě: Nezapomínejte jíst a pít nebo měnit tempo – i pauzy na přemýšlení, poslech a přestávky na záchod byly klíčové, protože to často byly právě ty momenty, kdy Beatles narazili na dobrý nápad. Moc se mi líbil tenhle soubor 10 lekcí o produktivitě a brainstormingu, které si z Get Back odnesl Tom Whitwell.

🗃️ Znáte Zwicky box? Je to jednoduchý nástroj pro zlepšení kreativity a řešení problémů. Jmenuje se podle švýcarského vědce Fritze Zwickyho a píše o něm Haikal Kushahrin na webu Ness Labs. Funguje tak, že rozložíte problém na pár kategorií, k těm přihodíte hodnoty a originálně vše propojíte tak, aby vám z toho vypadly nové myšlenky. Nevím, jak vy, ale já to rozhodně musím otestovat. (Jo, a navíc v článku najdete i bezplatnou šablonu ke stažení.)

📷 Fotoeditorem snadno a rychle. Potřebujete z fotky vymazat něco rušivého? Text, lidi nebo jakékoliv vady smáznete raz dva díky službě Cleanup.pictures. Vážně, vyzkoušeno!

🆕 Jakub končí, Eva začíná. V minulém vydání jsem doporučoval newsletter Jakuba Ptačina a on letos v lednu po dvou letech skončil. „Vědět, kdy skončit, je stejně důležité (ne-li důležitější) jako vědět, kdy začít. Už teď se těším, co mi nově nabytý čas, který jsem věnoval těmto textům, umožní dělat,“ napsal Jakub a bylo po všem. Abych vám nezůstal jeden newsletter dlužen, nabízím jiný – Copy Digest Evy Žáčkové třeba se seriálem o SMS marketingu. Ale nejen tím – mrkněte na první vydání.

📚 Newsletter plný knih. A protože nejsem škrt, přihodím ještě jeden, tentokrát na novinku vášnivé čtenářky Hany Jadavan. Co můžete čekat? „Každý měsíc nové recenze, tipy, akce a něco málo zpod pokličky agilefluencera.“ Pro představu o tématech koukněte na Hanin blog, kde se můžete rovnou přihlásit.

🐴 Poník odfrčí až večír. Pošťák nikdy nezvoní dvakrát a někdy dokonce vůbec nepřijde. Pokud vám přesto chybí rytmus staré dobré pošty, můžete ho mít i v on-line světě – díky aplikaci Pony Messenger. Tenhle poník odesílá a doručuje zprávy jen jednou denně a je na vás, jestli to bude ráno, odpoledne nebo večer. Zní to spíše jako protest proti on-linové rychlosti, že? Ale je to opravdová služba. Problém je v tom, že Pony Messenger se nekamarádí s vaším e-mailem – předpokladem jeho fungování je, že všichni, se kterými si chcete dopisovat, ho budou mít taky.

💌 Vítejte na vysoké newsletterové. Naprosto skvělých 35 rad po 35 letech psaní newsletterů dal dohromady CJ Chilvers. „Nebudu lhát – většinu těchto lekcí jsem získal díky neúspěchům,“ říká na úvod. A pak sype z rukávu jeden trumf za druhým. Chcete tři, které mě bavily nejvíc? 1. „Sledujte, co vás v jiných newsletterech potěší – ne to, co vás zaujme. Zaujetí je dobré na pár vět. Potěšení vytváří touhu po dalším vydání. Pravděpodobně nevytváříte dostatek potěšení. Pravděpodobně byste měli.“ 2. „Oslavujte a sdílejte výhry ostatních – vždy. Buďte roztleskávači svého tématu.“ 3. „Na předmětu e-mailu zdaleka nezáleží tolik jako na odesílateli. Důvěra je to nejpodstatnější.“

⏰ Opatrně s tím souhlasem, přátelé. „Ano“ říkejte s rozmyslem. „Ne“ říkejte rychle. „Ano“ spotřebovává čas, „ne“ ho vytváří. O tom jsem skálopevně přesvědčený a nikdo mi to nevymluví. Pořád nejsem v umění říkat „ne“ dokonalý, ale snažím se zlepšovat. Částečně za to může výchova – jsem zkrátka hodný kluk a nerad zraňuju něčí city, že ano. Jenže už více rozumím všem dodatečným nákladům, které s sebou jedno neuvážené „ano“ nese. Ze zdvořilého „ano“ se většinou rychle stává pořádná koule na noze.

🗓️ 365 dnů dělá divy. Sahil Bloom v 21 lekcích, které se naučil v roce 2021, píše: „Přeceňujeme, co můžeme stihnout za den, a podceňujeme, co můžeme stihnout za rok. Zaměřte se na drobné každodenní akce, které se vám během delšího období zhodnotí.“ Bingo!

❌ Co jako tvůrci nemusíte. Josh Spector sepsal 12 věcí, které nemusíte dělat, abyste uspěli jako tvůrci. Zpochybňuje řadu pravidel, o kterých všemožní mudroprdi tvrdí, že přes ně nejede vlak. „Nemusíte mít jednu niku, nemusíte být na každé sociální síti, nemusíte natáčet videa ani namlouvat podcasty, nemusíte skončit v práci a dělat to naplno, nemuseli jste začít už před lety a nemusíte se bát něco ukončit,“ píše.

🐦 Abrakadabra – a můžete lovit sledě. Závidíte tvitřanům, kteří mají na svém twitterovém profilu přihlášení k newsletteru, ale nechcete kvůli tomu migrovat na Revue? Zkuste Pollinate, službu, která k vám sledě z Twitteru dostane – ovšem jen pokud frčíte na Mailchimpu, MailerLitu, ConvertKitu, Ghostu nebo Beehiivu (jehož autoři za službou stojí). A pozor – je to zadara!

✍️ Zapomeňte na slohovky, prosím. Zdá se, že psaní slohovek je všude na světě stejné. Alespoň podle zpovědi Blaka Emala. Školní psaní se hodně liší od světa tam venku. A páchá zlo i na lidech, kteří se pak ocitají v rolích klientů – od copywriterů často chtějí jen hezké mašličky. Nelze se na ně zlobit, protože ve škole nikomu z nás neřekli, jak opravdu psát a co od textů chtít.

🍺 Multitasking je jako práce v opilosti. „Naše krátkodobá paměť dokáže současně udržet pouze čtyři nebo pět věcí. Multitasking je v podstatě jako být podnapilý,“ upozorňuje Diane Mehta. Dodává, že neustálé rozptylování nabourává produktivitu a připravuje světové ekonomiky o spoustu peněz – třeba ve Velké Británii stojí sociální sítě firmy 6,5 miliardy liber ročně. Au! Navíc v multitaskingu jsme špatní všichni, bez výjimky. Je fuk, jestli máte důchod za rohem, nebo vám ještě teče mlíko po bradě.

🏃‍♀️ Sezení je nové kouření. To píšou v analýze pracovního trhu pro letošní rok Emily Rose McRae a Brian Kropp na Harvard Business Review. Přechod k práci na dálku někteří lidé zvládli a začali se víc hýbat, jenže mnohem víc jich zůstalo jen sedět – a přibírat. Jak málo jsme si vážili dobíhání tramvají a docházení na pracovní schůzky, co? Letos se tak prý i kondice stane jedním z hlavních témat ve firmách. Sám bych bez pohybu nedokázal nic – pro každého podnikatele na volné noze je zdraví a dobrá kondice klíčová, navíc při rychlé chůzi nebo běhání stihnu promyslet spoustu věcí. Takže jestli jste v lednu začali s jakýmkoliv pohybem, nepřestávejte.

🤮 Řád shnilého zavináče pro newsletterové mimoně. Už jste viděli báječnost, kterou vám naservíruje společnost HP, když chcete zamávat na rozloučenou jejímu e-mailovému seznamu? „Za tohle je v newsletterovém pekle zvláštní sekce plná kotlů s vařícím olejem a bavorských lidových písní,“ píše Tom Herlík. Já jen dodávám – raději mějte po ruce blicí pytlík. Máte? Tak koukněte.

📌 Designová předpověď. A na závěr si ještě osahejte tři designové trendy v e-mailingu na letošní rok. (A jako bonus taky infografiku od Email Uplers, kde jsou další tři trendy navrch.)