Prosinec 2023: 8 poučení a 100 letošních radostí
Prosinec 2023: 8 poučení a 100 letošních radostí
Poslední den v roce je jako stvořený k ohlížení přes rameno. A tak jsem dal dokupy stovku letošních radostí. A protože Newslettery píšu už skoro čtyři roky, sepsal jsem si, co mi daly. Není toho málo.
8 poučení ze (skoro) čtyř let psaní Newsletterů
Týdenní Tvůrcast natáčím přes rok, měsíční Newslettery píšu už dokonce (skoro) čtyři roky. Naučil jsem se díky tomu hodně nejen o obsahových projektech, ale i o mnoha zdánlivě nesouvisejících věcech. Třeba o podnikání. Nebo o životě.
Tady máte pár mých postřehů.
Starej se o to, co máš pod kontrolou.
Když jsem začal psát Newslettery, hodně mi záleželo na tom, jaká budou čísla. Jestli a jak rychle přibývají odběratelé, jestli je počet otevření e-mailů vysoký apod. Jak léta běží, naučil jsem se to víceméně ignorovat – většinou na čísla kouknu, jen když se mě na ně někdo zeptá. A kašlu taky na svoje odhady – tolikrát už se mi stalo, že vydání, které jsem pentlil a ladil do zblbnutí, jen tak prošumělo, zatímco to, o kterém jsem pochyboval, mělo o dost větší ohlas. Některé věci mám holt pod kontrolou a jiné ne – a tak se starám hlavně o to, co sám dělám, zbytek už nějak dopadne.
Když jsi vyděšený, jdi do toho.
Lidé často říkají: „Jednou udělám tohleto, jednou se pustím do tamtoho.“ Většinou to neudělají. Bojí se, chybí jim jistota. Taky se bojím, ale přesto se pouštím do různých projektů. Každý z nich přitom mohl dost zásadně ovlivnit můj život. Často ho i ovlivnil. Něco vyšlo, něco ne. Až docela nedávno mi to docvaklo (nikdy není pozdě, že?) – na začátku něčeho nového by měl být člověk vyděšený. Jít jen na jistotu je nuda a nic bych se u toho nenaučil.
Vždycky to můžeš změnit nebo zavřít.
Ulevilo se mi, když jsem pochopil, že jen málo rozhodnutí se nedá zvrátit. Obsahové projekty nejsou nic, k čemu bych se uvazoval do konce života. Když po roce dvou cítím, že jsem sáhl vedle, můžu jednoduše zařadit zpátečku. To samé můžu udělat i s projekty, které se postupem času vyčerpaly. Brát každý projekt jako experiment je osvobozující – možná nevydělá ani korunu, zato si z něho odnesu spoustu jiných benefitů. Třeba tyhle postřehy, že?
Nauč se zaplatit daň.
Když vydělám peníze, zaplatím z nich daň. To je jasné. Jenže mi dlouho unikalo, že daně nejsou omezené jen na prachy. Daně platím pořád – jako obsahový tvůrce i v každodenním životě. Třeba když mě někdo hejtuje, platím daň za to, že se veřejně dělím o své know-how. A když zkouším na večírku setřást pár otravných lidí, platím daň za to, že jsem vyrazil ven.
Neměj na všechno hned názor.
Párkrát už jsem psal, že s názorem je to jako s dírou do zadku – má ho každý. Myslím, že je škoda každé promarněné příležitosti k mlčení a nesdělování vlastního názoru. Názor je jako barikáda. Čím silnější je, tím menší bývá chuť objevovat a učit se něco nového. Paradoxně to samé platí i o identitě. Jak napsal Paul Graham: „Čím více nálepek pro sebe máte, tím jste hloupější.“ Kdysi jsem si zakládal na tom, že jsem novinář, a kvůli tomu mi utekla řada copywriterských příležitostí. Dnes mám ke svým identitám vlažnější vztah – můžu podnikat, ale taky se můžu nechat zaměstnat. Můžu kopat za newslettery, ale zároveň můžu mít rád třeba podcasty. Můžu pomáhat s retrohrami, ale taky je můžu pustit k vodě a vrhnout se na moderní deskovky. Můžu být fanda Applu, ale nevadilo by mi vrátit se k Androidu a Windows (hehe, tak to fakt ne, všechno má svoje hranice).
Klídek, deadline je kámoš.
Díky závazku, že každý týden vydám Tvůrcast nebo Filtr, že každý měsíc pošlu Newslettery, jsem začal pravidelně psát. Je kolem toho zatraceně moc práce, ale když musím pravidelně něco předvést, zlepšuju se v řemesle, které mě baví. Neznám lepší způsob, jak se udržet v kondici.
Dávej a vrátí se ti to.
Muhammad Ali říkával: „Služba druhým je nájem, který platíš za své místo na Zemi.“ Naprostou většinu toho, co tvořím, dávám lidem zadarmo. Mám radost, když to, o čem píšu, někomu pomůže v tom, co dělá. Jen tento rok jsem psaní Newsletterů věnoval 250, možná 300 hodin. Ale tahle moje newsletterová vesnice se i díky tomu rozrostla na skoro 2400 obyvatel. Můžu oslovovat tisíce lidí! Jsem za to vděčný. A víte, co je fajn? Malá část z nich se mi ozvala a domluvili jsme se na spolupráci. Neplánoval jsem to, ale zrodil se mi další příjem, který zvolna roste. Znovu se mi potvrdilo, že když dávám, peníze často přijdou.
Ber to vážně, i když je to zadarmo.
Před pár lety mi kamarád v hospodě řekl, že když jsou Newslettery zadarmo, tak je fuk, v jaké podobě je lidem pošlu. Ani náhodou! Nezáleží na tom, jestli mi za Newslettery někdo platí, nebo ne. Beru je vážně tak jako tak. Kdybych je nebral vážně, dřív nebo později by se do nich plíživě vloudily blbosti, za kterými si nestojím. A co je ještě horší – možná bych si toho úpadku ani nevšiml, zato čtenáři určitě ano.
Už dříve jsem třeba sepsal:
Co zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí vždy v pondělí ráno. Zadarmo je každá druhá epizoda, všechny jsou k mání jen pro podporovatele a členy rostoucí on-line komunity na Discordu.
Mrkněte, o čem jsem mluvil v prosinci:
53. díl: Udělejte ze čtení svou superschopnost
Nejen pro tvůrce je čtení jednou ze superschopností, kterou by si měli hýčkat. Má to jednoduchý důvod – nikdy se nedostanete tam, kam chcete, když se nebudete neustále učit. A jedním z nejlepších způsobů, jak se učit, je číst. Takže – jak k četbě přistupovat, jak vybírat knihy, kdy je odkládat apod.?
54. díl: Chcete lépe psát? Mluvte co nejvíce s ostatními
Žádná myšlenka nepřichází sama od sebe. Mnohé přicházejí prostřednictvím kontaktů s ostatními. Díky momentům překvapení v rozhovorech. A tak tvrdím: Když chcete dobře psát, musíte co nejvíc mluvit s jinými lidmi.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
55. díl: Jak tvořit komunitu
Komunity jsou v módě. Měli byste mít taky jednu? Probereme to. A rovnou si řekneme, jaké chyby jsme udělali při zakládání té naší k Tvůrcastu. Díky tomu zjistíte, čemu byste se mohli vyhnout, abyste neskončili ve stejné slepé uličce.
56. díl: Mark Manson. Od bělení zubů ke světovému bestselleru
Než blogera a spisovatele Marka Mansona proslavil bestseller Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, blogoval pravidelně už deset let. Zkusil spoustu experimentů, mockrát si nabil čumák. Co by sám sobě poradil, kdyby znovu začínal? A co si z toho můžete vzít vy?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
10 nejlepších letošních zjištění
Letos jsem v Newsletterech nabídl povídání s pěti skvělými hosty – bavili jsme se o zdravému postoji k umělé inteligenci, resilienci tvůrců, vyhledávání informací, budování komunity nebo tvorbě poznámkového systému. K tomu jsem přihodil desítky různých tipů a spoustu vlastních postřehů.
Když jsem si na konci roku zpětně procházel všechna letošní vydání, rozhodl jsem se vypíchnout deset věcí, nad kterými pořád hodně přemýšlím. Je možné, že vy jste si z Newsletterů odnesli zase něco jiného. A víte co? To je na tom právě to báječné.
1. „Než přišlo AlphaGo, které vůbec poprvé porazilo velmistra v deskové hře go, špičkoví hráči stagnovali. Ale AI najednou ukázala všem úplně nové směry, nové možnosti. Díky tomu se hráči zlepšovali, a to ani nemuseli s AlphaGo hrát,“ řekl mi v lednu expert na umělou inteligenci Honza Romportl. Myšlenka využívat AI jako „doping“ pro zlepšování ve své profesi se mi líbila.
2. Lidé si často myslí, že je pozdě na to, aby začali s blogem, podcastem, newsletterem nebo třeba youtubovým kanálem. Trh už je prý přeplněný. Jake McNeill to vidí jinak – většina tvůrců s tím brzy sekne. Až 90 procent podcasterů se nedostane ani ke čtvrté epizodě. A z těch, kteří pokračují, skončí dalších 90 procent po dvaceti epizodách. Takže pokud se probojujete k jednadvacátému dílu, máte slušný náskok. „Soupeříte s 10 až 12 procenty lidí, kteří neskončili,“ vysvětlil Jake McNeill. Je to povzbuzující.
3. „Problém je, že jsme jako společnost posadili hlavu na trůn. Řešíme správné nastavení mysli a spoustu dalších věcí. Přitom nejlepší je čas od času z hlavy vystoupit a v těžkých chvílích si pomoci třeba tělem – když se nedaří něco dobrého vymyslet a termíny klepou na dveře, může být nejrychlejší a nejjednodušší změnou jít se na chvíli projít ven,“ podotkla psycholožka Ivana Štefková v březnovém povídání o resilienci, umění ohnout se, ale nezlomit. Líbily se mi i její další postřehy. Třeba: „Když jdete do světa se svým hlasem, měli byste už mít funkční tělo, hlavu bez bordelu a vztahy, o které se můžete opřít.“
4. Podnikání ani tvorba nestojí jen na odbornosti, uvedl copywriter a rešeršér Dan Šácha. „Stejně důležité je i to ostatní – komunikace, nacenění, nakládaní s časem. To všechno musí člověk umět. Když budu dělat nejlepší podcasty na světě, ale nebudu je umět zpropagovat, k čemu mi to bude?“ A přidal taky skvělý tip na hledání informací: „Potřebujete dobrou síť lidí, na které se můžete obrátit. Můj největší kapitál je právě v kontaktech. Přijde mi, že to lidé zanedbávají.“
5. Rád přeskakuju mezi různými projekty. A nejsem sám! Novinář a spisovatel Tim Harford tomu říká zpomalený multitasking: „Je pozoruhodné, kolik velmi úspěšných lidí to praktikuje. Rozdělané projekty poskytují úlevu. A taky se vzájemně obohacují. Myslím, že lidé se toho až moc bojí. Pokud si dokážete práci rozumně zorganizovat, můžete mít rozjetých hodně různých projektů a hodně z toho vytěžit.“
6. S Honzou Javorkem jsem mluvil o on-line komunitě a získal díky tomu hromadu cenných rad. „Když jsem začínal, nevěděl jsem, jestli budou lidé ochotní platit za to, že jim dáš možnost povídat si na Discordu,“ řekl mi například. A dodal: „Možná proto jsem až příliš přemýšlel nad hodnotou, kterou členům nabídnu. Když se teď ohlédnu přes rameno, říkám si, že jsem to přepálil. Nasázel jsem tam milion věcí, ale lidem nakonec stačilo platit za mnohem menší hodnotu – často chtěli jen podpořit můj projekt, protože se jim líbil.“
7. „Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem bývá často prostý – stačilo vydržet o fous déle,“ připomněl mi v červenci Shane Parrish. „Zvládnout ještě jeden pokus, udělat ještě jeden krok, přidat ještě jednu minutu.“ S tím se rýmuje i poznámka Jamese Cleara: „Stěžovat si, že dřete, a přesto nemáte úspěch, je jako stěžovat si, že kostka ledu netaje, když zvýšíte teplotu z minus čtyř na minus půl stupně. Vaše práce nepřišla nazmar, jen se ukládá. Všechno se to začne dít až při nula stupních.“
8. V srpnu jsem si pro sebe vyzobl radu Davida Nihilla, čemu se vyhnout na konci každého veřejného vystoupení – otázkám z publika. Co dělat místo toho, aby to bylo stylové? „Vždycky si na závěr schovejte shrnující slajd, ideálně se třemi hlavními poznatky. To vám umožní mít závěr pod kontrolou,“ napsal. Aby bylo jasno – dát lidem prostor pro otázky je v pořádku, jen by jejich otázky neměly být tečkou za vystoupením. Tečku bych měl udělat vždycky já.
9. Zopakoval jsem si slova Raye Bradburyho z knihy Zen a umění psát, ve které radí číst poezii každý den. Proč? „Poezie je dobrá, protože napíná svaly, které dostatečně často nepoužíváte. Poezie rozvíjí smysly a udržuje je v tom nejlepším stavu. Především je poezie zhuštěnou metaforou nebo přirovnáním. Básnické sbírky jsou plné myšlenek, a přece, jak zřídka jsem zažil, aby je mistři povídky doporučovali k nahlédnutí,“ napsal. A tak se snažím sahat po poezii každý den.
10. Dlouho se mi nechtělo pustit do zavádění poznámkového systému. Díky Elišce Šestákové se ale část mých obav začala rozpouštět. Řekla mi: „Nejde o to všechno naházet do aplikace a mít hotovo. Tvůj systém se vyvíjí spolu s tebou – postupně zjišťuješ, co od něj chceš, a tomu to přizpůsobuješ. Z fleku nikdo nevymyslí žádný ideální, bezchybný systém. Na začátku ti bude připadat hnusný, nefunkční, ale jak poroste, bude to lepší. Tvorba poznámkového systému je investice, která přináší ovoce až časem. Nenech se odradit, když hned v prvních dnech neuvidíš průlomové benefity.“ Jo, takže je to jako se vším – chce to čas a trpělivost.
Co mě cvrnklo do nosu
💡 Je libo nový font? Deset neprofláknutých českých fontů na web dala dohromady Andrea Grigerová z Psychologie fontů. Ke každému navrch přidala i jednu větu, jaké emoce vyvolávají. Můžete je omrknout tady. A proč jsou fonty jako oblečení, to mi vysvětlila v Tvůrcastu.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!
100 věcí, které mi letos dělaly radost
Loni jsem dal tuhle stovku radostí dohromady poprvé. Letos v tom pokračuju, stejně jako Michelle Losekoot, která mě před rokem inspirovala.
Stejně jako loni platí, že pořadí je náhodné. A že se sem spousta dalších fajn věcí vůbec nedostala. Zkuste to taky, možná vás překvapí, kolik dobrého jste stihli za rok prožít – pokud si nevedete deník, vezměte si k ruce kalendář a fotky, případně zavzpomínejte s rodinou.
1. Prodat byt v Ostravě a dobře investovat peníze, aby měla máma finanční klid.
2. Spolu s Alicí uspořádat dvě „autoriády“, neformálních sešlosti s kamarády spisovateli, autory, obsahovými tvůrci.
3. Sledovat dceru Bertu při novoročním koncertu v kostele. A dojímat se tím (protože už jsem fosil).
4. Číst si, jak vidí spolužáci syna Jáchyma: „Jsi top! Zajímavý a legrační. Milý a vtipný. Každého rozveselíš. Hodný. Zábavný a spravedlivý. Upřímný. Hezký. Jseš dobrej kámoš. Dokážeš pomoct.“
5. Vyprodat první tisícovku naší deskovky Turboprší, redesignovat ji, dotisknout a zase skoro vše vyprodat.
6. Rozjet spolu s Deny on-line komunitu k Tvůrcastu. A uspořádat první offline setkání.
7. Udělat několik konzultací pro podporovatele Tvůrcastu a probrat jejich plány a projekty.
8. Představit knihu, díky které jsem začal o času přemýšlet jinak.
9. Podílet se svou trochou na organizaci branického knižního malotrhu – a pak během něj vyzpovídat na pódiu kamarády Lenku Blažejovou, Dana Tržila a Reného Nekudu.
10. Projít s dětmi králičí norou ve světelném parku na Džbánu a připadat si chvíli jak Alenka v říši divů.
11. Vidět synovce trsat na maturitním plesu v Lucerně.
12. Dát si každý čtvrtek filtr a vajíčka v Periferie Cafe.
13. Vyprávět o newsletterech na PR Campu v Kravařích.
14. Vést hned dva kurzy Podnikni to! s ČVUT.
15. Podporovat svou ženu, aby rozjela Podnikavku.
16. Domluvit se na výhradní distribuci a překladu několika her s japonským deskoherním vydavatelstvím Oink Games – jejich parádní kapesní deskovky nejde nemilovat.
17. Slavit dvoje padesátiny. (Trénuju, blíží se to!)
18. Mít každé pondělí společnou snídani a poradu se ženou – bavit se o tom, co budeme dál dělat ve 4 Kavkách, nebo o plánech s našimi projekty.
19. Změnit externí sklad, abychom byli připraveni na další růst.
20. Zjistit, že ve starém skladu se objevilo pár desítek Párty her Čeština 2.0, které už měly být dávno vyprodané. A vyprodat je.
21. Dát si první jarní kafe na zahrádce.
22. Oslavit šestnáct let od seznámení s Alicí. A taky šestnáct let od svatby. (Když ji miluješ, není co řešit.)
23. Mít všechny poznámky pohromadě v reMarkablu.
24. Přednášet s Alicí na VŠE o rodinném podnikání. Nebo o autorském marketingu na Festivalu o psaní.
25. Povídat o newsletterech na webináři u marketingové čarodějnice Madly Čevelové.
26. Nechat se provést Alicí po pražském Novém světě.
27. Oslavit s kamarádem, že překonal rakovinu.
28. Zúčastnit se srazu Na volné noze. A být v panelové debatě s báječnými řečníky – Eliškou Šestákovou, Petrou Dolejšovou, Romanem Věžníkem a panem domácím Robertem Vlachem.
29. Číst, jak mě vidí syn Jáchym: „Živí se z domu (většinou). Nevzdává se, nevzteká se.“
30. Povídat si o psychologii fontů s Andreou Grigerovou.
31. Poprvé držet v ruce naši novou deskovku Dorty jsou vrženy a zjistit, že v krabičce nic nechybí ani nepřebývá.
32. Pokřtít Dorty jsou vrženy v báječné deskoherní hospůdce Bohemia Boards & Brews.
33. Jednou za rok shodit háro – a pak ho nechat zase růst.
34. Opékat buřty s rodinou nebo kamarády.
35. Projít s dětmi strašidelným zámkem.
36. Dát si letní pivo U Bláhovky v Brně, sedět na obrubníku a kecat s přáteli z Melvila.
37. Zajet si do Essenu na největší světový deskoherní veletrh.
38. Prolézt každý kout muzea Mercedes-Benz ve Stuttgartu.
39. Povídat si s dětmi o výrazech, které používají. A zjistit, co je banger nebo rizz.
40. Hrát s Jáchymem na Nintendu FC24 a občas vyhrát.
41. Nosit pestrobarevné ponožky.
42. Spustit Filtr.
43. Potkat se s Daliborem Behúnem a přemýšlet, jak v Česku rozšiřovat přístupnou češtinu a srozumitelné psaní.
44. Oslavit druhé narozeniny Forendors.
45. Mluvit o newsletterech spolu s Wendy Stillerovou v livestreamu Hanky Konečné (Handmade byznys).
46. Probrat obsahové projekty s Ondrou Pospíšilem v Kolabo Magu. A objevit přitom nejpoklidnější kavárnu v Mosaic House.
47. Zjistit, že Tvůrcast je nominovaný v Křišťálové Lupě.
48. Dívat se z okna, jak Prahu zasypává sníh.
49. Odjíždět z Česka. A vracet se zpátky.
50. Sledovat, jak se rozrůstá počet velkoobchodních odběratelů našich deskovek.
51. Podporovat obsahové tvůrce a jejich projekty.
52. Dopřát si odpoledního šlofíka.
53. Užívat si každý týden tu nejlepší spolupráci, jakou jsem kdy zažil – na Tvůrcastu s Deny.
54. Prosmát se celým večerem u Ilinčevových.
55. Dostat balíček dobrot jako poděkování za Tvůrcast. Díky, Lenko!
56. Být v pražském finále Živnostníka roku. A vidět Aničku vyhrát.
57. Jíst prvně v životě burger zalitý čedarem v gumových rukavicích.
58. Poslouchat playlist, který pro mě a Alici připravila Berta jako dárek k výročí našeho seznámení.
59. Psát o nicnedělání, protože to je sakra důležité. I když na to kašleme.
60. Povídat o kouzlu interních newsletterů na on-line konferenci Hvězdy e-mailingu.
61. Pochopit, že jsou vratná a nevratná rozhodnutí. Těch prvních je většina.
62. Tvořit si kolem sebe vesnici.
63. Přestat se snažit zlepšovat v plánování a místo toho se zlepšovat v improvizování.
64. Přehodit Newslettery na vlastní doménu.
65. Mít přes stovku obsahových newsletterů v Blogletteru.
66. Číst pomalu.
67. Zjistit, že newsletter se dá posílat i WhatsAppem.
68. Psát Filtr. A mít v něm ilustrace od Simony Tomáškové.
69. Dozvědět se, že mě i na stará kolena čeká řada vrcholů (třeba v řešení konfliktů jsou lidé nejlepší v pětašedesáti, navrch mají i nejbohatší slovní zásobu; lepší to bude ve vyšším věku i se sebevědomím nebo životním štěstím).
70. Pročítat si moudré poznámky Charlieho Mungera.
71. Zajet těsně před Vánoci na otočku do Německa pro stovky oinkovek. A skoro všechny je prodat.
72. Zažít nejbláznivější prosinec v našem e-shopu.
73. Sejít se s Copypátečníky v létě v Plzni a před Vánoci v Olomouci.
74. Nevyhlásit ve 4 Kavkách ani letos žádnou ptákovinu typu Black Friday.
75. Povídat o češtině i životě Na periferii.
76. Vyprávět v Radiu Prostor hlavně o češtině.
77. Sledovat večer seriály se ženou (třeba Bílý lotos, Slow Horses, Hacks).
78. Pracovat v lodžii.
79. Vařit kafe v bialetce.
80. Pustit si videoklip Hopeless Wanderer, když dostříhám novou epizodu Tvůrcastu.
81. Zazpívat si a zablbnout u Bezvadnýho chlapa.
82. Tančit s dětmi na vánoční playlist.
83. Smazat svůj profil na Twitteru.
84. Začít po dlouhé pauze zase trochu běhat.
85. Bavit se s Petrou Dolejšovou o autorských právech, umělé inteligenci a tak.
86. Posbírat více slangových slov do Češtiny 2.0. A plácnout si se Alicí, že se mnou bude nahrávat slangový podcast Tajný jazyk (už brzy!).
87. Číst Sářin deník, který v zastoupení naší útulačky píše moje žena.
88. Nemít na všechno názor.
89. Zahrát si prototyp nové hry. A těšit se, až ho vydáme.
90. Objevovat stoiky (Seneca, Marcus Aurelius).
91. Přestat dočítat špatné knihy.
92. Číst znovu ty dobré.
93. Mít radost, že naši zákazníci mají radost.
94. Chodit po Praze pěšky.
95. Cvičit, aby mě nebolela záda.
96. Možnost pracovat v kavárně, když chci.
97. Přičichnout k nové knize (knižmo znáte, ne?).
98. Oslavit patnáct let Češtiny 2.0. A pět let od vydání Hacknuté češtiny.
99. Stíhat deadliny. A některé nechat plavat.
100. Co nejvíc naslouchat při rozhovorech.
Přeju vám v novém roce co nejvíc radostných okamžiků.