Prosinec 2024: O radostech i obsahovém desateru
Nechybí tradiční stovka drobností, které mi v uplynulém roce dělaly radost. Plus desatero pro obsahové tvůrce podle Charlieho Mungera. K tomu dobré rady o psaní od Hanse Zimmera i Morgana Housela.
100 věcí, které mi letos dělaly radost
Psát už pátým rokem Newslettery.
Dostat se na stovku týdenních Tvůrcastů – a pokračovat dál. Díky, Deny, naši spolupráci miluju!
Vůbec první natáčení Tvůrcastu v podcastovém studiu Forendors. S Eliškou. A pak všechna další natáčení.
Napsat a nahrát dvouhodinový videokurz o tom, jak psát e-maily tak, aby to už nikdy nebyl voser pro nikoho z nás.
První nákupy kurzu, první skvělé ohlasy.
Přemýšlet o tom, jak dostat psaní opravdu dobrých e-mailů i do škol. (Když to šlo s Češtinou 2.0 a Hacknutou češtinou, proč by to nešlo s e-maily?)
Naučit se pracovat se čtecím zařízením. Halelujá, to mi před lety ve Streamu vůbec nešlo, každý díl jsem odříkával zpaměti.
Potkávat se s dalšími tvůrci on-line na Discordu nebo na Tvůrcastu Oflajn v Praze i v Brně.
Dát si možnost zpomalit, i když se všichni kolem snaží zrychlit.
Kamarádi. Možná se už nepotkáváme tak často jako dřív, ale vždycky mě to nabije.
Povídat si s hosty Newsletterů (letos to byli Robert Vlach, Michelle Losekoot, Andrea Grigerová nebo Pavel Cahlík).
Psát lidem, kteří odepisují na Newslettery.
Psát jiným newsletteristům. Třeba jenom: „Díky!“
Mluvit o newsletterech na konferencích, konzultovat, pomáhat s nimi.
Těžit Fosilní palivo s Romanem Věžníkem.
Spolupráce s Daliborem Behúnem na zatím trochu utajené misi – naučit firmy a úřady psát srozumitelně, stručně, jasně.
Vypsat svůj vůbec první kurz pro veřejnost. (O umění efektivního psaní pro zaneprázdněné čtenáře. S Daliborem.)
Videokurz mojí ženy Alice o tom, jak se chytře dostávat do médií.
Přemýšlet o vytvoření malého, příjemného útočiště pro obsahové tvůrce. (Hmm, co třeba někde na Šumavě?)
Společné jízdy autem s Alicí.
Čerstvě napadlý sníh.
Pětihodinový, pořádně našlapaný podcast Na volné noze o věcech, které mám rád (jo, je tam všechno – čeština, psaní, newslettery, e-maily, obsahové projekty a tvůrci, 4 Kavky).
Oslavit tchánovy osmdesátiny. A osmdesátiny švagrova táty. (Jejich kondici bych bral i v šedesáti).
Znovu oživovat návyky a rutiny, které se mi rozsypaly.
Dál měnit to, jak podnikám. Mít finanční rezervu, abych to mohl udělat a nenarazil do zdi.
Pochopit, jak chytře selhávat.
Pročítat Tvůrčí akt od Ricka Rubina. (Opakovaně, protože ta kniha je poklad.)
Vracet se k Výboru z listů Luciliovi od Senecy. („Chudý není, kdo má málo, ale kdo touží mít více.“)
Shoyu Beef Teriyaki v Ramen Brno.
Výlet do Frankfurtu na fotbalové Euro se synem Jáchymem. (A díky prodloužení a penaltám při zápasu Portugalska se Slovinskem dostat extra porci Ronalda navíc.)
Zajet s Jáchymem na hokej do Kladna a vidět Jágra skórovat ve skoro 53 letech. M-A-Z-E-C.
Pracovat po kavárnách.
Pohyblivý svátek od Ernesta Hemingwaye. Zase.
Dát si odpoledního šlofíka. (Viděli jste, jak se Gary Oldman jako Winston Churchill v Nejtemnější hodině domlouvá na schůzkách s králem? „V pondělí ve čtyři?“ ptá se král. „To nemůžu, odpočívám,“ odvětí Churchill. Král na to: „To je dovolené?“ A Churchill smečuje: „Ne, ale nutné.“)
Mluvit s Deny Hrubešovou o tvůrcích a obsahových projektech v jejím báječném podcastu Věci.
Pomáhat tvůrcům s obsahovými projekty a poznat díky tomu spoustu nových přátel.
Dostat pozvánku do Kariérních křižovatek – podcastu, který vznikl při jednom z mentoringů.
Křest nového, rozšířeného Retrohraní. Alice ho zase o pořádný kus povýšila.
Vyprodaný první tisk Retrohraní. Hezky pěkně!
Dát si filtrované kafe v Periferii – a psát.
Pomáhat Miře Košťálkové z Periferie s malým knižním festivalem u nás v Braníku. A přečíst si, že se tam lidem líbí.
Potkávat se s kamarády v Autoriádě, neformálním spolku spisovatelů, autorů i nakladatelů, který založila moje žena.
Louda (jinak už doma pomalému hrnci neřekneme). Loudáme podle kuchařky od kamarádky Mácy.
Fandit na Animefestu českým hokejistům v semifinále MS proti Švédsku a radovat se z vítězství se všemi těmi lidmi v úžasně bláznivých kostýmech.
Spát osm hodin. (Netušil jsem, že se mi bude tak moc líbit, když mi spánek pohlídají Apple Watch a iPhone ráno oznámí, že jsem splnil spánkový cíl ve třech z posledních čtyř dnů.)
Čeština 2.0. Láska napořád – debatoval jsem o ní v plzeňské knihovně i na ostravské střední, mluvil s Adélou Gondíkovou v Blízkých setkáních na Českém rozhlasu Dvojce. A s Romanem Věžníkem teď plánuju, jak díky ní oživit výuku češtiny ve školách.
Začít nahrávat slangový podcast Tajný jazyk s mou ženou. (Dobrá, pravidelnost nám trochu vázne, ale zlepšíme se!)
To, že si Hacknutou češtinu i po více než 6 letech lidé pořád kupují.
Zjistit, jak mě vidí kolegové z Copypátečníků.
Poslouchat 50 pod 50, rozhovorový podcast mé ženy. Báru Baronovou, Janu Poncarovou, Lenku Blažejovou, Mácu Venigerovou, Dana Šáchu a další.
Itálie. Tentokrát Lago di Garda. A poprvé se psem.
Gelato.
Výlet do muzea Ferrari v Modeně. (Až na ten skoro 40stupňový hic.)
Napsat speciál pro 3Ká od Michelle Losekoot o tom, jak odšpuntovat obsahový projekt.
Další Světový den slangu a nových slov, který jsem na hulváta vyhlásil během pandemie. (Tentokrát jsme se s kamarády akademiky sešli na pražské fildě, příště v Ostravě!)
Bolt Tower. Kafe, dort, vyhlídka.
Všechny cesty do Ostravy.
Návraty domů.
Vyhazovat z textu to, co nefunguje. (Spisovatelka Margaret Atwood říká: „Když pracujete, přicházejí další a další nápady, jiné a nové, protože myšlenka, se kterou jste původně začali, nemusí vždycky dobře fungovat. Proto je vaším největším přítelem odpadkový koš. Nebojte se věci vyhazovat – nikdo kromě vás to nevidí.“)
Firemní trička 4 Kavek. K tomu dvě bílé a jedno černé triko Tvůrcastu. Dvě trika Češtiny 2.0. Triko Newsletterů. (Hmm, asi jsem to fakt trochu přehnal.)
Pětihodinová celorodinná procházka pražskými Hodkovičkami i s podrobným výkladem. Průvodkyně: moje žena.
Zlín! A sraz s Copypátečníky.
Brnohraní. Tři dny na stánku a v herně, potkávačky s fanoušky 4 Kavek. Dva bezva večery v hospodě s kamarády z dalších deskoherních vydavatelství.
Filtr. I tak ho v roce 2025 zabalím.
Nepít.
Dva osmitýdenní kurzy Podnikni to! na ČVUT. Více než 40 mlaďochů, odhodlaných něco odstartovat.
Číst si v posteli do půlnoci.
Dívat se, jak venku leje, a nikam nemuset.
Nakoupit v sekáči pět kilo hadrů za litr – a mít na dlouho klid.
Strávit celé léto v šortkách a bososandálech.
Mít dlouhé vlasy.
Mít krátké vlasy.
Přivítat přes 600 nových čtenářů Newsletterů.
Vytvořit si na Claude.AI asistenta pro upravování definic a příkladů užití k novým slovům na Češtině 2.0.
Mazlit se se Sárou, když přijdu domů. Nebo když prostě jenom vstanu.
Chodit po Praze pěšky. A objevovat nové trasy.
Dotisknout Turboprší. Už podruhé.
Nové hry od Oink Games: Talismany, Pět vorařů, Hele, velryba!, Extrémní devítka.
To, že z Temu zmizely fejky oinkovek, které tu zastupujeme. Hodně to rozvířila i moje žena.
Pražský sraz hostů podcastu Na volné noze. Potkat tam Dodo Dobríka a Miloše Čermáka.
Koncert švagrových The Tchendos v Lucerna Music Baru k nové desce po 16 letech.
Dostávat různé hudební playlisty od dcery Berty – podle ročního období, nálady, na dlouhé cesty autem. Miluju!
Bertiččiny patnáctiny. (No neke, ona fakt bude mít občanku!)
Báseň Smrt? od Fráni Šrámka: „Smrt, to není katastrofa / to je poslední jen strofa. / A kdo za to může, pánakrynda / když se právě ta poslední zbryndá. / Snaž se, jak chceš, poeto / už to nejde, vrže to.“ (Bacha, není morbidní myslet na smrt už před padesátkou – Arnie Schwarzenegger se svým newsletterovým týmem omrkl vědecké studie, ze kterých vyplývá, že konfrontace s vlastní smrtelností nás – uff – dělá šťastnějšími. Když si uvědomujeme omezený čas, který na světě máme, dáváme větší pozor třeba na to, jak se chováme, jestli cvičíme, co jíme apod.)
Pustit si Space Oddity a celou si ji zazpívat. Nebo si zahulákat Starmana i s dětmi. (Hmm, věděli jste, že David Bowie tvořil některé texty tak, že vzal text písně, rozstříhal ho na jednotlivá slova a pak je náhodně skládal, až vznikl nový text?)
Vidět, jak se slunce dere přes cáry mlhy při procházkách okolo Vltavy.
MacBook Air M1, protože nemá větrák a nehučí při psaní jako přistávající letadlo.
Přemýšlet, jak změnit horší časy v příležitost – a přijít na pár možností. (Jezdec formule 1 Ayrton Senna říkával: „Nemůžete předjet 15 aut za slunečného počasí, ale když prší, můžete.“)
Vánoční trhy v Brně. Turbomošt, vánoční šalina, to všechno, ovšemže.
Přednášet studentům na Masarykově univerzitě v Brně. O obsahových projektech, newsletterech a tak.
Vosí hnízda a linecké.
Cítit ve vzduchu déšť.
Diplomatické vztahy. První i druhou řadu jsme zhltnuli jako malinu.
A taky Yellowstone a Faudu (jo, fakt jsme se k tomu probojovali až letos).
Poezie. Nedostanu se k ní každý den, ale snažím se vyhradit si aspoň pár minut na pár veršů. Jak říkal Ray Bradbury: „Poezie napíná svaly, které dostatečně často nepoužíváte. Rozvíjí smysly a udržuje je v tom nejlepším stavu.“
Celý den přemýšlet a vzpomínat, co mi dělalo radost. (Protože příliš často a příliš rychle zapomínáme na to dobré.)
Psát. Užil jsem si každou minutu. Psaní je proces, kdy hledáte cesty, jak přesvědčit čtenáře, aby věci viděli vaší optikou. Něco takového člověk nedá jen tak spatra – aspoň já ne. Mít čas na psaní je privilegium a jsem za něj vděčný.
Tenhle seznam jsem dal dohromady už potřetí. Poprvé předloni, podruhé loni.
Desatero obsahového tvůrce podle Charlieho Mungera
1. Hledejte pravdu, ne potvrzení
Co člověk chce, tomu taky věří. Zaměřte se na názory, které zpochybňují vaše předpoklady. Neustále přezkoumávejte svoje myšlenky a i ty nejoblíbenější buďte připraveni zahodit.
2. Budujte si důvěru
Důvěryhodnost je vaším nejcennějším kapitálem, bez ní jsou všechny ostatní úspěchy pomíjivé.
3. Rozšiřujte znalosti napříč obory
Člověku s kladivem připadá každý problém jako hřebík. Koukejte se raději přes plot i do jiných oborů, protože nejlepší vhledy často přicházejí z neočekávaných směrů.
4. Zjednodušujte, ale ne moc
Hledejte rovnováhu mezi srozumitelností a zachováním toho podstatného.
5. Odolávejte davovému myšlení
Naučit se ignorovat špatné příklady ostatních je jedna z nejcennějších dovedností. Hledejte odvahu jít proti proudu, když je to správné.
6. Postavte dobré základy
Dobré myšlenky nesou 95 procent nákladu. Jinými slovy – soustřeďte se na základní principy a nezahlcujte publikum detaily.
7. Pochopte motivaci lidí
Chcete-li je přesvědčit, apelujte na zájem, ne na rozum.
8. Trénujte své dovednosti
Bez pravidelné praxe se dovednosti zhoršují. Udržujte je v kondici – používejte je každý den.
9. Špatné zprávy říkejte rovnou
Špatné zprávy musíte říct rychle, ty dobré můžou počkat. Když mluvíte nebo píšete otevřeně, prohlubujete respekt a důvěru.
10. Vysvětlujte proč
Nestačí jen předávat informace – musíte vysvětlovat i důvody, přidávat souvislosti. Lidé potřebují chápat „proč“, nestačí jim jen „co“.
P. S.: Tohle desatero Charlie Munger (pravá ruka Warrena Buffetta v Berkshire Hathaway) nikdy nenapsal – vytvořil jsem ho, když jsem si přečetl knihu Poor Charlie’s Almanack. Popravdě, ani tu Charlie Munger nenapsal. Dal ji dohromady Peter D. Kaufman a vložil do ní 11 přednášek Charlieho Mungera. Bavila mě jako koktejl vhledů z různých oborů, okořeněný vtipem a nadhledem.
Rychlý newsletterový tip
S newsletterem je to jako s běháním (můj oblíbený příměr, že?) – měli byste začít radši pomalu a zrychlovat až postupně. Je to lepší, než když vyrazíte sprintem, a pak odpadnete před cílovou páskou.
🔴 NEFUNGUJE: „Jsem nadšený a plný energie! Budu psát každý den, protože mám spoustu nápadů a chci je všechny sdílet!“
Proč to nefunguje?
počáteční nadšení většinou není udržitelné
kvalita obsahu začne výrazněji kolísat
vyšší riziko vyhoření a zklamání čtenářů
🟢 FUNGUJE: „Začnu s měsíční frekvencí. Jestli si vybuduju rutinu a budu mít páru, o čem psát, můžu ji zvýšit.“
Proč to funguje?
čtenáři raději vidí zrychlení než zpomalení newsletteru
máte prostor vyladit formát bez velkého tlaku
postupně budujete důvěru
✅ Checklist pro nastavení správného tempa publikování:
Dokážete ho dodržet, ať se děje, co se děje (pracovní vytížení, nemoci, dovolené)?
Máte připravený záložní plán pro krizové situace?
Znáte ten složitý vzoreček, který ukazuje, jak se buduje důvěra čtenářů? Ne, kecám – není to žádná raketová věda, ale jednoduchá rovnice: důvěra = konzistence + čas. Nezáleží tolik na tom, jak často píšete. Důležité je, že dlouhodobě dodržujete, co jste slíbili.
Raději slibte méně a občas přidejte něco navíc, než abyste museli později brzdit nebo vynechávat. Nikdo se asi nebude zlobit, když začnete psát častěji. Obráceně je to horší.
Moje dřívější tipy:
Zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí vždy v pondělí ráno. Zadarmo jsou dvě epizody měsíčně, všechny si můžou poslechnout pouze podporovatelé a členové naší on-line komunity na Discordu (měsíční předplatné přijde na 129 korun – když zaplatíte za celý rok najednou, tak dokonce jen 103 korun – a získáte díky tomu know-how za tisíce).
Jaká témata jsem probíral v prosincových Tvůrcastech?
105. díl: Pravidlo 85 procent – proč nečekat na dokonalost a začít publikovat
Kolik projektů máte „skoro hotových“? Seznamte se s pravidlem 85 procent, které vám pomůže konečně donekonečna přestat ladit obsah a začít ho úspěšně publikovat. Zjistíte, proč je čekání na dokonalost zabijákem produktivity i kreativity, jak poznat hranici, kdy je projekt připravený k publikaci i příklady z praxe pro podcast, blog nebo YouTube.
106. díl: Co o tobě říkají, když tam nejsi? Rychlý průvodce osobní značkou
Jak vás vidí ostatní? A proč je dobré to vědět? Tentokrát jsem se zaměřil na koncept osobní značky – přemýšlel jsem o tom, jak sladit svoji identitu (jak se vnímáte vy) s image (jak vás vnímá okolí) a proč osobní značka nestojí jen na počtu fanoušků. Nabízím taky praktický návod, jak zjistit, jak si vlastně profesně stojíte – a budou vám na to stačit jen tři správní lidé.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
107. díl: Recyklace obsahu – proč netvořit pokaždé od nuly
Omrknul jsem recyklaci obsahu – jak na ni, proč se jí nebát a jak z ní vytěžit maximum. I když si to někteří tvůrci myslí, recyklace obsahu není podvod na fanoušky, ale chytrý způsob, jak přetvořit existující obsah do nových formátů. Nabídnu i pár tipů pro upcyklaci – protože z dobrého obsahu můžete udělat ještě lepší. Využijete i konkrétní návod, jak začít s recyklací obsahu hned teď.
108. díl: Staňte se trojitou hrozbou (a získejte neférovou výhodu)
Víte, co je trojitá hrozba? V herecké branži to jsou lidé, kteří umí nejen hrát, ale i zpívat a tančit. Jako třeba Hugh Jackman. Tenhle koncept ale můžete využít i jako obsahoví tvůrci – když zkombinujete tři silné dovednosti, posune to vás i váš projekt na novou úroveň. V novém dílu zjistíte, jak na to jít.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
109. díl: Síla dobré pozice. K čemu je a jak se do ní dostat?
Co když úspěšní tvůrci nejsou nutně ti nejtalentovanější, ale ti, kteří se dokážou dostat do dobré pozice? Jenže – jak vypadá dobrá a špatná pozice (nejen) při tvorbě obsahu, a hlavně – jak se do té dobré systematicky dostávat? Dozvíte se, jak si vytvořit vlastní systém pro konzistentní tvorbu, pár praktických kroků pro okamžité zlepšení pozice i tipy, jak koncept dobré pozice aplikovat v běžném životě.
🎬 Mistrovství e-mailu
I jeden dobře napsaný e-mail vám může změnit život – otevře dveře k lepší práci, k novým klientům nebo k vysněnému projektu. Všechno, co vím o tom, jak psát skvělé e-maily, jsem vložil do videokurzu Mistrovství e-mailu.
Co mě cvrnklo do nosu
🎵 Sobecké psaní podle Zimmera. V newsletteru The Profile (píše ho Polina Pompliano) mě zaujala myšlenka Hanse Zimmera. „Jediné, o čem můžete psát, je to, co vás zajímá. Nemá vůbec žádný smysl psát pro kohokoliv jiného než pro sebe,“ říká chlapík, který složil hudbu k bijákům, jako jsou Lví král, Gladiátor, Piráti z Karibiku nebo Počátek. Důvod? Pokud něco baví nebo dojímá vás, nejspíš to stejně zabere i na jiné. Je osvěžující, že v době, kdy všichni pořád řeší cílové skupiny, personalizaci a „psaní pro čtenáře“, přijde jeden z nejúspěšnějších tvůrců a řekne – hele, prostě pište o tom, co nadchne vás. (Sám jsem za posledních pár let došel k podobnému přesvědčení.) Nejde ale jen tak klouzat po povrchu – vždycky v tom musí být i kus vás samotných. Jak dodává Hans Zimmer: „Když vám pustím svoji hudbu, v tu chvíli nahlédnete do mého nitra.“ Teprve s tímhle přístupem získá vaše tvorba skutečnou hloubku.
📺 Prosím vás, kudy do médií? Moje žena natočila a pustila do světa výborný videokurz, jak dostat vaše téma, značku, firmu do médií. Sám se považuju za mediálního mazáka, ale Alice vytáhla z rukávu spostu trumfů a triků – a navrch své know-how předává zábavně.
⚙️ Dřina přebíjí talent. „Vždy jsem chtěl být dobře finančně situovaný, ale neuměl jsem dlouho vymyslet ten byznys tak, abych mohl dělat jen to, co mě baví,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Ondřej Novotný. To je chlapík, který moderuje televizního Survivora, spoluzaložil Oktagon, zaměřený na turnaje MMA (bojové sporty), a rozjel pár úspěšných podcastů, jako je třeba fotbalový Kudy běží zajíc. Trvalo mu 10 let, než se dostal tam, kde je dnes – jaký je jeho recept? Jsem nastavený výkonově, na úspěch a na to, že píle porazí talent,“ říká s tím, že si všechno vydřel. Veškeré své dovednosti navíc dál pečlivě prohlubuje. „Myslím, že mám dar řeči, ale musel jsem ho brutálně brousit,“ uvádí s tím, že se učil rétoriku, chodil na herectví, nechal se vést zkušenějšími kolegy, když komentoval a moderoval na Eurosportu nebo sportovním kanále O2 TV. Novotný prý do sebe a svého rozvoje investuje 1,5 milionu korun ročně.
⚒️ Pár fosilních mouder. S Romanem Věžníkem jsme v prosinci vylisovali další dvě audiobrikety Fosilního paliva – tentokrát o principu setrvačníku a jak číst chytře.
🇺🇦 Pomáhejte Ukrajině. Najděte svůj způsob, díky!
Jak píše Morgan Housel
Představte si, že máte napsat článek. Sedíte před prázdnou obrazovkou, chvíli nadáváte na blikající kurzor a chvíli přemýšlíte, že se na to vybodnete. „Hmm, stejně nepřijdu na nic, co by mohlo někoho zajímat.“
Morgan Housel, autor bestselleru Psychologie peněz, má jednodušší strategii. Nesnaží se hned na začátku o trefu do černého. Místo toho nejdřív jen testuje nápady, řekl v rozhovoru se Shanem Parrishem.
Hmm, ale jak?
Začne tvítem – v něm si vyzkouší základní myšlenku.
Když funguje, rozvine ji do článku.
Z osvědčených textů pak může vzniknout třeba pár kapitol knihy.
Proč je to chytré?
Než se pustí do delšího textu, už má téma otestované. Nemusí hádat – ví, co rezonovalo. A snižuje tím riziko, že psaním o nevyzkoušeném tématu jen propálí svůj čas a energii.
Co dalšího jsem se od něj přiučil?
Píše hlavně pro sebe (to už tady dneska bylo, že?). „Nepřemýšlejte o tom, kdo to bude číst,“ říká. Proto pište tak, jak se to líbí vám – když prý začnete myslet na publikum, začnete se přetvařovat – a čtenáři to poznají.
Vlastní zkušenost taky Morgana Housela naučila, že čtenář se rozhodne během prvních pěti sekund, jestli bude číst dál. Proto je podle něj začátek textu klíčový. „Pokud čtenáře nechytnu v prvních pěti sekundách, je pryč,“ přiznává.
Co mě překvapilo nejvíc, je jeho přístup k samotnému psaní – on sám říká, že nejspíš není pro každého. Nepíše totiž na jeden zátah, klidně vstane po každé větě, když je s ní spokojený, a jde třeba vyndat prádlo z pračky. Pak se vrátí a napíše další kus textu. Většina spisovatelů dělá pravý opak – napíšou všechno najednou a pak text upravují. Ale jemu vyhovuje mít čas na promýšlení a pracovat v jiném rytmu.
A ještě jedna věc – nikdo dopředu neví, co bude hit. Nejúspěšnějším článkem Morgana Housela byl ten, který původně ani nechtěl vydat. Po deseti letech psaní (někdy i tří článků denně) zjistil, že nejlepší je prostě: psát, testovat a učit se.
✨ Objednejte si můj videokurz Mistrovství e-mailu:
