Září 2024: O dokončování věcí
Září 2024: O dokončování věcí
Nejlepší rada pro psaní je – dokončujte věci. Zbavuje psaní té podivné magie, kterou si s ním spojujeme. Že na něj snad existuje nějaké kouzlo – ne, jen je potřeba umístit zadnici na židli a máknout.
Nejlepší rada pro psaní
Když si pročítám nejrůznější rady pro psaní, většinou se v nich v mnoha obměnách opakuje jedna myšlenka: „Dokončujte věci.“ A je to skvělá rada, protože zbavuje psaní té podivné magie, kterou si na něj sami navěšujeme.
Jenže ono neexistuje žádné kouzlo – prostě je potřeba umístit svou zadnici na židli a máknout.
To ale vůbec nezní sexy, že? A tak se lidé snaží vyhnout dokončování všemi možnými způsoby. Když spouštějí blog, nejdříve přemýšlejí, na jaké platformě by měl být. Pokud zvažují newsletter, projdou si zprvu všechny nástroje a poučky. Teprve plánují knihu a už si dělají starosti s oslovováním nakladatelů nebo propagací.
Samá voda. Musíte nejdřív začít psát.
„Dokončujte věci“ zní jako banální tip, ale je to sakra těžká disciplína. Řekněme, že píšete román – musíte si vybrat, jestli psát v ich formě, nebo třetí osobě. Musíte promyslet styl, žánr, strukturu. To je spousta překážek, o které můžete zaškobrtnout.
Proto se nám moc nechce seknout do živého a rozhodnout se. Je lákavější pohrávat si s různými volbami a nikdy po žádné doopravdy nesáhnout. Zůstat hezky v klidu na volném prostranství, neohraničeném rozhodnutími, které jednoduše musíte udělat, když chcete věci dokončovat.
A protože nikdo nevidí, co a jak píšete, nemůže vás nikdo ani soudit. Je to bezpečné a zábavné. Bohužel se při tom nikam nepohnete.
Místo toho dokončujte – nejdříve první verzi. Dokud ji nemáte, nikdy dostatečně nepromyslíte, kde to drhne, co musíte změnit, upravit, prohodit, přesunout. Bez první verze budete věčně jen přešlapovat na místě.
Potíž je v tom, že první verze bolí. Nejenom proto, že je to práce. Taky proto, že pokud se pokusíte přenést myšlenky na papír, budete selhávat. Znovu a znovu. Jenže opakované selhávání je přesně ten způsob, jakým se učíme psát. Nenapíšete dobrou povídku dřív, než napíšete pár špatných. To samé platí i o slohovkách, článcích, rozhovorech.
Spisovatel Ernest Hemingway prý říkával: „První verze je vždycky sračka.“ Je to podobné, jako když doma pustíte vodu a místo ní teče z kohoutku rezavé svinstvo. Musíte pustit vodu naplno a čekat, až bude zase čirá.
I při psaní se musíte nejdřív prokousat špatnými nápady, než přijdou ty dobré. Ale od té chvíle už to může být jen lepší.
Čím déle píšu, tím více si uvědomuju, jak důležité to je. Začít, prodrat se řadou verzí – a dokončit to. Možná to není dokonalé, stoprocentní, ale existuje to. Díky tomu, že to existuje, můžu přejít k něčemu dalšímu. Znovu to dokončit, znovu se posunout. A tak pořád dál.
Inboxmánie
Každý měsíc představuju pár fajn newsletterů. Českých i zahraničních.
1. Growth in Reverse. Chenell Basilio jednou za týden zpětně prozkoumává, jak se různí tvůrci dostali přes 50 tisíc odběratelů. Je zábavné nechat se vést po stopách úspěchu – a ta hromada hodin strávená kutáním pod povrchem je v tom znát. Navrch spoustu postřehů můžete sami využít.
2. Datažurnál. Newsletter datového týmu Českého rozhlasu – pod taktovkou Michala Kašpárka jednou měsíčně sdílí svoji práci, články odjinud i tipy na šikovné nástroje.
3. The C&P Method. Anglický název, ale český newsletter – od biologa Adama Obra, který píše o věcech, co ho baví, třeba fitness, buněčné biologii, rakovině. Bez editorů, bez obalu. A stravitelně. Za tenhle tip děkuju Tomáši Baránkovi!
P. S.: Napište mi, jaký newsletter si vždycky rádi přečtete.
Rychlý newsletterový tip
Mám dvě oblíbené newsletterové metriky. A ne, není to ani open rate (míra otevření e-mailů), ani click rate (míra prokliků na odkazy v e-mailu), ani růst databáze kontaktů.
Kdepak.
Mojí vůbec nejoblíbenější metrikou jsou odpovědi na newsletter. Čím více lidí mi napíše poté, co pošlu do světa nové vydání, tím lépe.
Mám pro to více důvodů. Jeden je ryze praktický – zvyšuje to moji reputaci jako odesílatele. Když mi lidé odpovídají, poskytovatel jejich e-mailu si to vyhodnotí tak, že můj obsah je pro ně důležitý. Díky tomu mě pak nejspíš nezařadí do žádné z vedlejších složek, ale rovnou do té hlavní.
Další důvod? Newsletter je pro mě hlavně vztahový, ne transakční nástroj – kdyby mi čtenáři neodpovídali, znamenalo by to, že se mi nepodařilo vytvořit si s nimi žádný vztah. Byl by to signál, abych se víc snažil. Na druhou stranu – když odpoví, mám šanci se o nich něco dozvědět. Odpovědi jsou pro mě jednou z fajn cest, jak si průběžně dělat průzkum publika.
A ta druhá metrika?
Počet osobních e-mailových adres v databázi. Vždycky jsem radši, když mi v seznamu přibývají odběratelé s osobními adresami, a ne firemními.
Vycházím z toho, jak o e-mailu sám přemýšlím – beru ho jako osobní digitální nemovitost. Nejspíš by pro mě bylo jednodušší přestěhovat se v reálném světě, než se stěhovat do nové e-mailové schránky. Tu svou si držím už desítky let a nechci se jí vzdát. Předpokládám, že podobně to má i mnoho z vás.
Naproti tomu firemní e-maily můžou lidé měnit jako ponožky – odejdou z práce a jejich e-mailová adresa zanikne. Z té nové se pak třeba zapomenou přihlásit. To by pro mě byla nepříjemná ztráta.
Moje dřívější tipy:
Zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí každé pondělí ráno. Zadarmo jsou dvě epizody měsíčně, všechny čtyři jsou k mání jen pro podporovatele a členy naší on-line komunity.
O čem jsem v Tvůrcastu mluvil v září?
92. díl: Trend na YouTubu – fanouškům už nestačí konzumovat obsah, sami ho tvoří
YouTube vydal report věnovaný popkultuře a trendům na letošní rok. Autoři se zaměřili hlavně na fanoušky – zaujalo mě, a vás by mohlo taky, že současní fanoušci už se jenom nedívají na obsah tvořený jinými, ale sami se stále více stávají tvůrci. Mění se v superfanoušky, někteří dokonce v profesionální fanoušky, kteří se takovým obsahem živí. Co z toho vyplývá pro tvůrce, značky a zbytek světa?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
93. díl: Chcete být youtubery? Tyhle tipy od profíků vám pomůžou
Youtubeři a podcasteři Colin Rosenblum a Samir Chaundry, známí jako Colin & Samir, mají 13 let zkušeností s YouTubem, kde je sleduje skoro 1,5 milionu lidí. Navíc si často povídají s dalšími velkými youtubery, jako je MrBeast, a jejich know-how je díky tomu obrovské. Z jejich postřehů jsem vybral ty, které se vám budou hodit nejen při tvorbě youtubových videí, ale i obecně jako tvůrcům.
94. díl: Newsletterové metriky – jaký je teda správný open rate? A jaká má být velikost e-mailové databáze?
Dozvíte se, jaké metriky vůbec sledovat a co vaše čísla znamenají v kontextu. Začneme u open rate, což je míra otevření e-mailu, mrkneme taky na velikost databáze, míru odhlášení z newsletterů nebo míru prokliků. A proberu s vámi i svou nejoblíbenější metriku.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
95. díl: Mých 5 pravidel pro veřejná vystoupení. A pár bonusů navíc
Když se pustíte do nějakého obsahového projektu, jeho součástí může být i prezentace před lidmi. Nemusíte po veřejném vystupování toužit, ale když budete neviditelní vy, bude neviditelný i váš projekt. Sám na to mám pět pravidel. Jedno z nich je – poznat svoje silné a slabé stránky, nesnažit se posilovat slabé, těžit ze silných. Nebo – mluvit pomalu, případně mít své alter ego. Je toho víc, poslechněte si všechny tipy.
96. díl: Sledují ho statisíce lidí. Co by si poradil, kdyby začínal znovu?
Osm rad od tvůrce, který nasbíral stovky tisíc odběratelů newsletterů, sledujících na Twitteru i fanoušků na YouTubu. Jeho podcast má přes 100 milionů stažení. Co by si poradil, kdyby budoval své publikum znovu na zelené louce? Třeba: zapomeň na čísla, soustřeď se na obsahovou banku (hmm, co to je?), neprodávej informace, ale pocit. A co ještě?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
10 pravidel komika Jerryho Seinfelda
David Perell dál dohromady pár postřehů od Jerryho Seinfelda, které se vám budou hodit, i když se nechystáte na žádný stand-up. A říká: „Jerry Seinfeld mě naučil o psaní víc než všichni moji učitelé dohromady. Lidé zapomínají, že komici nejsou jen vtipálci – jsou to spisovatelé. A s deseti cenami Emmy, třemi Zlatými glóby a televizním pořadem, který vydělal přes tři miliardy, se dá říct, že Jerry Seinfeld je sakra dobrý.“
Jo.
Tady to je:
1. Buďte v něčem dobří. To stačí. Všechno ostatní je blbost.
2. Přijměte, že psaní je těžké. Problém ale není v tom, že je těžké. Je v tom, že lidé chtějí, aby to bylo snadné, a tak utíkají, když je to obtížné.
3. Pište každý den. Plně se soustřeďte, nenechte se rozptylovat.
4. Chcete rozdrtit svého tvůrčího ducha? Snažte se vytvořit něco, co se bude líbit všem.
5. Pokud jste efektivní, děláte to špatně. Správný způsob je ten těžký.
6. Práce nikdy nekončí – dobří komici pořád hledají vtipy.
7. Nové nápady jsou důležité, Jejich editování je důležité. Ale důležité je i to, abyste nedělali obojí najednou.
8. Překonejte rozptýlení. Nemusíte psát, ale zároveň nesmíte dělat ani nic jiného.
9. Zapomeňte na své publikum. Fontána kreativity nemůže proudit, když před sebou vidíte odsuzující pohledy z publika.
10. Hodně pište, málo publikujte.
Co mě cvrnklo do nosu
🔥 Pozor, probíhá těžba. Minule jsem psal o několika spolupracích a nových projektech, které z nich vzejdou. Jeden už je venku – Fosilní palivo, které těžím spolu s Romanem Věžníkem. A vy ho můžete každých čtrnáct dnů spalovat. Je to podcast, ve kterém se jako dva fosilové dělíme o nějaké to know-how, ke kterému jsme se v životě dobrali přes vlastní pot, krev a slzy. První díl už je venku – je o karanténách (ne těch pandemických, ale nákupních, kariérních, tvůrčích).
🤖 Nepřišly nápady, zavolejte mi robota! Po minulém vydání, ve kterém jsem psal o tipech proti tvůrčímu bloku, mi na oplátku jeden svůj poslal Pavel Dvořák. Zmínil aplikaci Voicepal od youtubera Aliho Abdaala. Začátek je v ní stejný jako obvykle – diktujete a ona převádí hlas na text. Tím to ale nekončí. „Když dokončíš nahrávání, můžeš dál pokračovat v konverzaci. Apka prostuduje, co jsi nahrál, a dává doplňující otázky. To je její silná stránka, protože když jsem to zkoušel poprvé, doplňující otázky byly opravdu dobré – hned mě napadlo několik věcí, které bych mohl dodat. O tématu můžeš konverzovat, jak dlouho chceš, a jakmile jsi hotový, pověříš AI, aby ti to vyexportovala,“ napsal mi Pavel.
🎯 Jen ty správné oběti. Dostáváte ještě podvodné e-maily od nigerijských princů? Hehe, vždycky byly tak pitomé, až se těžko věří, že na ně vůbec někdo naletěl, že? A víte co? Přesně to byl cíl. Cormac Herley z Microsoftu už před dvanácti lety uvedl, že komicky působící e-maily měly jasný terč – neútočily na nás na všechny, měly zasáhnout jen ty nejnaivnější, nejdůvěřivější kusy mezi adresáty. Vyšlo to přesně podle plánu.
🖐️ Ruce z kapes, ať na ně vidíme! Tušili jste, že gesta nejsou jen nějaké bezduché mávání rukama, ale že odráží a mění naše myšlení? Na Psyche o tom píše Susan Goldin-Meadow z univerzity v Chicagu. A je to zajímavé čtení. Třeba když popisujete nějakou situaci i s gestikulací, lépe si ji zapamatujete, než kdybyste o ní jenom mluvili. (Mimochodem, gesta vám pomůžou lépe si zapamatovat taky nákupní seznam.) Nebo – když řešíte nějaký problém, je lepší mluvit nahlas a zároveň gestikulovat. Pokud dobře vnímáte vlastní gesta, navedou vás – ha, řešení můžete mít doslova na dosah ruky. A taky – když gestikulujete při prezentaci, posluchači si z vašich slov odnesou víc. Navrch gesta leccos odhalují o druhých – zatímco slovy možná říkají jednu věc, gestikulací ukazují jinou (to se dá využít jak v přátelském, tak obchodním rozhovoru). Důležitá poznámka na závěr: teď když víte, jak jsou gesta důležitá, nezapomínejte na to ani při videohovorech – mluvte tak, aby účastníci viděli i vaše ruce.
✍️ Je libo leták? Pokud vám sdílené dokumenty na Googlu připadají příliš „kancelářské“ (čtěte: nudné), můžete zkusit něco trochu hravějšího. Leaflet. Navrch nepotřebujete žádné účty – stačí kliknout sem a začít psát. Dokument můžete sdílet s ostatními, upravovat, přidávat obrázky, odkazy i vnořené stránky. Můžete tvořit jednoduché texty i kompletní Wiki. Jen nesmíte smazat cookies, jinak dokument (nebo dokumenty) zmizí.
📚 Připravte si dobrou pozici. Shane Parrish píše v knize Clear Thinking: „V životě často nezáleží na inteligenci nebo štěstí, ale na tom, jaké podmínky pro úspěch si vytvoříte. Investor s velkou hotovostí překoná i těžká období. Dobře odpočatý sportovec předčí vyčerpanou hvězdu. Student, který se denně učí, zvládne test nejlépe. Zaměstnanec, který vyrazí dřív, se dostane na schůzku s generálním ředitelem včas, zatímco jiný uvízne v nečekané dopravní zácpě. Vypadá to jako štěstí, ale klíč je v tom, jakou pozici si připravili. Ovládněte okolnosti dříve, než ovládnou ony vás.“
🤠 Jméno v předmětu si definitivně strčte za klobouk. Bývaly časy, kdy křestní jméno adresáta v předmětu newsletteru pomáhalo. Jenže ty časy jsou dávno fuč. Výzkumníci z univerzity v rakouském Linci ve dvou studiích zjistili, že rozdíl v míře otevření e-mailu se jménem a bez jména v předmětu byl na úrovni statistické chyby. Dodávají, že když už chcete personalizovat, měli byste být kreativnější. Takže můžete konečně v klidu přestat s předměty typu: Martine, tahle neodolatelná nabídka je jen pro tebe. A proč se to děje? Lidé si víc než dřív chrání svoje soukromí a využití jejich jména v promo e-mailech jim přijde až příliš invazivní. Odpustí to jen těm značkám, ke kterým mají velkou důvěru.
🌱 Media neumírají, jen se mění. Když před pár měsíci na televizní stanici MSNBC zařízli pořad politického komentátora Mehdiho Hasana, spustil newsletter Zeteo, ve kterém se dál věnuje politice. Na Substacku. To, co se odehrálo po spuštění, byl mazec – během čtyř měsíců nasbíral tolik předplatitelů, že mu to zajišťuje roční příjem ve výši 3 milionů dolarů. Dnes má celkem přes 250 tisíc odběratelů, z toho platících je přes třicet tisíc. Takže ne, média neumírají, jen se proměňují. Zato důkladně. Svědčí o tom i nedávný ohromný úspěch živých akcí, které uspořádali podcasteři z Acquired nebo All-In. Na obě dorazily tisíce lidí, kteří v případě All-In Summitu neváhali za lupeny utratit tisíce dolarů.
🤥 Filtr má zpoždění. V září jsem už měl znovu filtrovat – nakonec se letní pauza protáhla až do října. Slibuju, že tentokrát opravdu začnu.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!
Uvidíme se?
5. října v Praze – Festival o psaní
Jestli se chystáte na druhý ročník Festivalu o psaní, který se i letos odehraje na jedné nuselské základce (Táborská 45), dejte vědět, můžeme se potkat. Budu tam mít workshop, ale určitě bude čas prohodit pár slov třeba u kafe – zamávejte na mě, rád vás poznám.
29. října v Brně – Na volné noze Na cestě
V říjnu budu i na setkání volnonožců v Impact Hubu (Cyrilská 7). Účast je zdarma, nemusíte se ani nikam předem hlásit.
11. listopadu v Praze – Na volné noze Na cestě
V Lampárně (Lidická 31) budu nejen v davu, ale i jako hlavní host. Stejně jako v Brně bude i tady účast zdarma.
13. listopadu v Olomouci – TELEGrowth v Telegraphu
V Telegraphu (Jungmannova 3) chystají ve spolupráci s portálem Na volné noze podzimní sérii debat s volnonožci – a jako jednoho z hostů pozvali i mě.