Říjen 2023: O zlepšování a chybách
Říjen 2023: O zlepšování a chybách
Profesionální tenisté 80 % všech bodů vyhrají, zatímco ti amatérští 80 % bodů ztratí. I když hrají na stejném hřišti a podle stejných pravidel, je to úplně jiná hra. A co si z toho můžete odnést vy?
Jak se zlepšovat? Vyhýbejte se chybám
Kdy jste naposledy hráli tenis?
Sám jsem se na kurt už dlouho nedostal, ale když zavzpomínám na dřívější mače s kamarády, vybavuju si, že skóre se hýbalo hlavně po chybách. O esech jsme si mohli nechat jenom zdát (popravdě, podání nám bylo vesměs na překážku) a nikdy jsme nesázeli jeden spektakulární vítězný míček za druhým.
Pochopil jsem, že mám šanci, jen když se vyhnu vlastním chybám a radši si počkám na ty soupeřovy.
Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl o knize Neobyčejný tenis pro obyčejné hráče. Vědec a inženýr Simon Ramo v ní popisuje, že profesionální tenisté 80 % bodů vyhrají, zatímco amatéři 80 % bodů ztratí.
Amatérský tenis se tak sice hraje na stejných dvorcích a podle stejných pravidel, ve skutečnosti je to ale úplně jiná hra. Místo přesně trefených čar a parádních prohozů se tu střídají chyby, po kterých míče končí v autu nebo síti. O dvojchybách ani nemluvě.
Už chápete, co tím chci říct?
Toužíme po dokonalosti, ale nejsme na ni připraveni. Mnohem snazší cestou k dobrým výsledkům je – dělat méně chyb.
A to platí o všem, do čeho se pouštíte.
Jak říká James Clear: „Vyhýbání se chybám je podceňovaný způsob, jak se zlepšovat. Je jednodušší vyhnout se špatnému dni než se pokusit o dokonalý. Místo toho, abyste dělali to nejlepší, raději se vyhněte tomu nejhoršímu.“
Čím jsem starší, tím bližší mi to je. Už neusiluju o geniální rozhodnutí. Místo toho se jen snažím nedělat zjevné, hloupé chyby.
Pokud vám Newslettery někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:
Open rate je mrtvý. Co s tím?
Matt McGarry píše ve svém Newsletter Operatoru, že open rate je mrtvý. Co tuhle metriku zabilo? Ochrana soukromí od Applu. Už předloni v červnu jsem psal, že to newslettery změní – tehdy ještě nikdo nevěděl, jak moc. Teď máme jasnější představu.
Od září 2021 umožňuje Apple uživatelům systému iOS 15 (a novějších), aby anonymizovali otevření e-mailu a skrývali IP adresu. Když přijde e-mail, Apple ho načte a spustí tím sledovací pixel – ten oznámí odesílateli, že zprávu někdo otevřel. Jenže ve skutečnosti se nic takového nestalo – e-mail zůstal nedotčený v doručené poště.
„Je pravděpodobné, že tuto funkci povolí přes 97 % uživatelů,“ uvádí Matt McGarry. Výsledek? Nemáte tucha, jestli lidé váš newsletter opravdu otevřeli.
„Když Apple v roce 2021 ochranu soukromí spustil, týkalo se to jen uživatelů iOS 15. Byla spousta uživatelů, která nejnovější operační systém neměla. Nyní téměř 100 % zařízení Apple běží na systému iOS 15 nebo 16. Dopad je obrovský,“ dodává Matt McGarry s tím, že podle dat společnosti Litmus měla tahle funkce letos v září vliv na skoro 56 % otevření e-mailů.
Co z toho vyplývá?
Open rate už dávno není spolehlivá metrika. Místo toho upřednostněte nákupy, prokliky, odpovědi na ankety, zapojení uživatelů. Vyberte si.
Pro mě se nic moc nemění. Pořád platí, co jsem psal už před dvěma lety: „Důvodem, proč mě to tolik netrápí, je, že se dlouhodobě mnohem více soustřeďuju na jiné věci – postupně buduju databázi a snažím se o přímou konverzaci se čtenáři. Cílem pro mě nejsou otevřené e-maily, ale rostoucí počet odběratelů, které baví Newslettery číst a reagovat na ně. Pečuju hlavně o obsah a komunitu, která okolo nich vzniká. Mám ještě jednu metriku, která napovídá, jak si Newslettery vedou – konzultace a zakázky. Čtenáři se na mě obracejí a domlouvají si placené služby. Efekt newsletteru na prodeje zboží nebo služeb bude dobře měřitelný vždy.“
Matt McGarry kromě soustředění na jiné metriky doporučuje taky obměnit přístup k čištění seznamu – už byste se neměli opírat o to, kdy uživatelé naposledy váš newsletter otevřeli, ale kdy v něm naposledy na něco kliknuli. A těm, kteří neklikají, pošlete e-mail, aby potvrdili zapojení do databáze – jinak jdou z kola ven.
Zaznělo v Tvůrcastu
Tvůrcast, podcast pro obsahové tvůrce, vychází každé pondělí ráno. Zadarmo je každý druhý díl, všechny jsou jen pro předplatitele a členy naší on-line komunity na Discordu.
44. díl: Abyste uspěli, potřebujete mít kliku
Nejen jako tvůrci, obecně v životě dost podceňujeme roli štěstí. Neradi připouštíme, že když se nám něco podařilo, že jsme měli možná jenom kliku. Jako by to snižovalo dřinu, kterou jsme do projektu dali. Jak na to jít lépe?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
45. díl: Jak se připravit na výstupy v médiích
Co byste dělali, kdyby vás někdo hned zítra pozval do televize, rádia nebo k rozhovoru do novin nebo časopisu? Víte, jak byste svoje téma, svůj projekt odprezentovali? Jestli ne, nevadí – v tomto díle omrkneme, jak se na to připravit.
46. díl: Najděte svou neférovou výhodu
Vzorec úspěchu obsahového projektu je celkem snadný. Musíte si to odpracovat, musíte mít taky trochu štěstí a – musíte mít nějakou neférovou výhodu. To je něco, co ostatní nemůžou jednoduše získat nebo okopírovat. Ale jak se k něčemu takovému dopracovat?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
47. díl: Zítra, prvního, v lednu? Začněte hned!
Kdy začít obsahový projekt? Brzy je docela dobré, ale hned je ještě lepší, píše Seth Godin v knize Kopni do té bedny. Dodává, že iniciativa je druh kapitálu. A možná ten vůbec nejdůležitější. Proto nečekejte a začněte hned. Přibližuju, jaké to má výhody.
48. díl: Naučte se roztáčet setrvačník. Pomůže s růstem i obsahem
Starat se o obsahový projekt je jako roztlačovat obří, těžký setrvačník. Otáčku za otáčkou postupně budujete dynamiku setrvačníku, aby pak – jako by z ničeho nic – přišel průlom. Využijte efektu setrvačníku a sestrojte si takový, který vám pomůže třeba rychleji růst. Jak?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
FILTR: říjnový report
Minule jsem o Filtru nepsal a mělo to důvod – nebylo o čem psát. V říjnu se to o fous posunulo, protože jsem konečně začal posílat newsletter, ve kterém filtruju jednu myšlenku týdně. Můj plán byl začít, až budu mít 50 odběratelů, nakonec jsem to spustil u osmdesátky. Na konci října má Filtr 114 čtenářů.
Zjištění?
Týdenní režim je udržitelný. Uff. Hodně jsem se toho obával, a proto jsem ilustrace připravoval s grafičkou Simonou Tomáškovou (dříve Drdákovou) dlouho dopředu. Teď jsem v polovině zásob a je potřeba chystat nové ilustrace.
Pro představu – příprava podkladů pro čtveřici ilustrací (zásoba na jeden měsíc) mi zabere zhruba dvě až tři hodiny, samotné psaní newsletteru pak zhruba hodinu, zřídka více. Zatímco měsíční Newslettery piplám okolo 18 až 25 hodin měsíčně (podle toho, jestli je v nich host, nebo ne), čtyři vydání Filtru sežerou asi 7 hodin.
Co se mi naopak v říjnu nepodařilo, bylo spuštění linkedinového zpravodaje. Popravdě, nejspíš ani nebude. Místo něj se chci pustit do jiného experimentu – rád bych dva nebo tři měsíce publikoval na Linkedinu denně. Běžné příspěvky. Téma je jasné – proč psát jasně, stručně a srozumitelně.
Co je cíl?
Chci vyzkoušet efekt setrvačníku, o kterém jsem mluvil i v posledním Tvůrcastu (je jen pro podporovatele). Ve stručnosti – obsahový setrvačník vytváří dynamiku, která udržuje obsahový projekt v chodu. Jenže v klidovém stavu je těžké setrvačník roztočit, proto musíte jít otáčku za otáčkou a dynamiku postupně budovat.
A jak by měl fungovat obsahový setrvačník Filtru? Propojím linkedinové příspěvky a newsletter – vybrané posty tak budou součástí newsletteru. Čtenáře newsletteru poprosím, aby příspěvek lajkovali nebo komentovali, což by mohlo pomoci, aby algoritmus takový post zobrazil více lidem. Když ho zobrazí více lidem, roste šance, že se se mnou na Linkedinu propojí noví sledující a část z nich se později třeba promění v odběratele newsletteru. Jak linkedinový profil, tak newsletter by tím mohly růst. A s nimi i Filtr.
Nejsem žádný velký fanda sociálních sítí, ale chci to vyzkoušet.
Celé je to taková dělostřelecká příprava na příští rok, kdy by už Filtr měl fungovat naplno.
P. S.: Na Filtr pořád sbírám zpětnou vazbu od přátel, známých i neznámých. Díky, že mi píšete – většinu věcí se snažím zapracovat. Některé hned, některé mám na seznamu úkolů.
Co mě cvrnklo do nosu
💬 Jak nezaložit komunitu. Honza Javorek píše na svém blogu o nejrůznějších komunitách, které rostou jako houby po dešti. A od začátku nikoho nešetří: „Pravidelný sraz, konferenci nebo firmu si jen tak mimoděk nezaložíte, protože to stojí nějaké počáteční úsilí. Ale server na Discordu, skupinu na Facebooku nebo Slack? To máte hned, na pár kliknutí. A tak se nám tu hromadí takový nešvar. ‚Komunitu‘ si vytváří každý, kdo má díru do zadku.“ Honza už skoro tři roky spravuje on-line klub pro začínající programátory, takže ví, o čem mluví. Mimochodem, už jste četli jeho postřehy o tvorbě komunity v červnových Newsletterech? Pokud ne, napravte to. Ve svém článku k tomu dodává: „Čím dál víc si uvědomuju, že tam jedna věc chybí. Zdůraznění, že než si nějakou komunitu uděláte, měli byste se zamyslet, zda to vůbec chcete dělat. Komunita, pokud má být funkční, tak vyžaduje hodně práce. Je to dítě, které sice milujete, ale o které se staráte. A ta starost nikdy neskončí. Kdo dítě nemáte, tak třeba štěně.“
📅 Strejda Google se postará. O prázdninách jsem přemýšlel, jaký nástroj na domlouvání schůzek, konzultací a mentoringů nasadit – Calendly, Cal nebo třeba Zaptime? A pak mi Roman Věžník (díky!) poradil prachobyčejný Google Kalendář – je to i v neplacené verzi. Stačí v Kalendáři kliknout na Vytvořit, vybrat Rozpis schůzek a můžete si to nastavit taky (nápověda od Googlu). Hmm, možná jsem mimoň a všichni už to dávno používáte, ale protože jsem z toho pořád u vytržení, tak sdílím dál.
📨 Odešli hned, piluj později. Minule jsem doporučoval newsletter Smart Nonsense. A před pár dny jsem si v Creator Spotlightu na Beehiivu přečetl rozhovor s jeho autory, kteří během pouhého měsíce od startu vyšplhali k 10 tisícům odběratelů (dneska už mají přes 30 tisíc čtenářů). K tomu stíhají ještě točit videa i podcasty. Protože žonglují se spoustou míčků, hodně se mi líbil jejich přístup k vydávání newsletteru – odešli hned, optimalizuj později. Místo toho, aby newsletter zdlouhavě pilovali, tak ho jednoduše odešlou, dají si zpětnou vazbu a naplánují, jak vylepší ten další. „Máme pro to malé interní heslo – dokonalost díky iteraci, ne revizi. Takže v dalším kole iterací to bude vtipnější nebo lepší v něčem jiném,“ říká Dylan Jardon.
🎧 Antitiktok se chytil. Robert Vlach z portálu Na volné noze se pustil do natáčení dlouhých podcastových rozhovorů. Jakože fakt hodně dlouhých – jednotlivé epizody mají i okolo pěti hodin. „Interně je nazýváme antitiktok,“ říká Robert. V posledním newsletteru se podělil o to, kolik lidí u tak dlouhých podcastů vydrží až do konce – je překvapivé, že v páté hodině rozhovory stále sleduje 15–30 % lidí. Epizodu s Milošem Čermákem poslouchalo po čtyřech a půl hodinách 32 % lidí. Za poslední měsíc vyšly dva nakladatelské díly – s Jurajem Koudelou ze slovenského Absyntu a s Bárou Baronovou z wo-men. (Do dílu s Jurajem už jsem se zaposlouchal a i po hodině a půl mě hodně baví díky paralelám s naším podnikáním v rodinném deskovkářství 4 Kavky.)
💡 Dobře uzrálé archivní weby. David Perrell tvítoval postřehy Sama Parra, který založil newsletter The Hustle, a pak ho za balík prodal. V jednom z nich říká: „Pokud chcete vylepšit své firemní texty, podívejte se, co měly na webu velké firmy, než vyrostly. Využijte internetový archiv. Prostudujte si jejich značku. Okopírujte jejich design. Rozeberte jejich výběr slov. Většina firem bývá zpočátku ostřejší a přímočařejší.“
🍂 Zvyky, řemesla, rostliny – do e-mailu. Znáte newsletter Jiný proud od Lenny Kavalírové? Čtu ho rád, protože v něm píše o věcech, o kterých skoro nic nevím. Každé čtení je pro mě jako dobrodružná výprava – a tak zjišťuju, jak uvařit bezovou kaši, jak si vyrobit ume z polozralé josty, angreštu, „špendlíků“ a švestek nebo které zelí se nejvíc hodí na kvašení.
📚 Novým knihám na stopě. Maria Popova, která píše blog The Marginalian, nabídla v podcastu Tima Ferrisse fajn tip, jak objevovat nové knihy: „Často říkám, že literatura je původní internet, takže každá poznámka pod čarou v knize, každá citace je odkazem na jinou knihu. Většinu skvělých knih, a platí to zejména pro opravdu skvělé a přitom zapomenuté knihy, na které jsem narazila, jsem objevila díky zmínce autora, kterého jsem si oblíbila. Je to dokonalý doporučovací algoritmus.“
📖 Text pořád vyhrává, sorry jako. I když poslouchám víc podcastů než dřív (a o to méně sleduju videí), pořád mám radši text než zvuk. Když mi dáte na výběr mezi podcastem, videem, blogem nebo newsletterem, asi tušíte, po čem sáhnu nejdříve. V závěsu za newslettery jsou blogy, teprve pak podcasty a videa. Hlavní důvod? V textu se suverénně nejrychleji zorientuju. Během chvíle vím, jestli pro mě má nějakou hodnotu, nebo ne. V podcastech nebo videích je to jiné – netuším, jestli můžu část překočit, nebo o něco přijdu.
🧓🏻 Ještě nejsem za zenitem. Ani vy ne. Letos mi bylo šestačtyřicet. To, že mě pobolívá v zádech, když ráno vstávám z postele, ale neznamená, že jsem za zenitem. Naopak – i s hromadou křížků za krkem prý před sebou máme ještě minimálně třináct vrcholů. Možná jich bude ještě víc – jenže to nevíme, protože to nikdo nezkoumá. Nejsou peníze, nejsou kapacity. „Ve stárnoucí společnosti je krátkozraké nevěnovat prostředky na zkoumání toho, co dělají starší lidé lépe,“ uvádí Emma Beddington v Guardianu. Hmm, a na co se těšit? Když hrajete šachy, jste nejvýkonnější kolem čtyřicítky. Po čtyřicítce bodují i ultramaratonci a navrch lépe přečtete nálady ostatních. Aritmetické úlohy se nejlépe řeší kolem padesátky, zdravé sebevědomí získáváme až mezi padesátkou a sedmdesátkou, v řešení konfliktů jsme na vrcholu v pětašedesáti, což je i doba, kdy máme nejbohatší slovní zásobu. Po sedmdesátce se konečně smíříme se svými těly a po osmdesátce se dočkáme i štěstí.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!