Říjen 2025: Tomáš Vachuda o tvorbě času
Tomáš Vachuda zkrátil práci z 45 na 10 hodin týdně. Sepsal, jak přemýšlí o tvorbě času. Plus: Proč vybírat newsletterový nástroj maximálně 30 minut. A proč při psaní nemixovat první nástřel s editací.
Čas je jedno z témat, ke kterým se opakovaně vracím. Fascinuje mě hledat si k němu trochu jiné cesty než ty zaměřené na maximální produktivitu.
Snažit se narvat do jednoho dne co nejvíc věcí, to není nic pro mě. Už dřív jsem v Newsletterech psal třeba o nicnedělání jako předehře k výbuchům kreativity – protože přemýšlení často vypadá jako prachsprosté flákání, přitom je to základ kreativní práce. Psal jsem taky o volnosti jako pasti – protože projekty bez termínu často zůstanou viset ve vzduchu. Nedodělané. A psal jsem i o kreativní prokrastinaci – o tom, že úmyslné odkládání věcí může fungovat jako strategický nástroj.
Všichni tušíme, že potřebujeme méně dělat a více přemýšlet. Že nejlepší nápady nepřicházejí při vyřizování e-mailů, ale například při procházkách. Že zaneprázdněnost není ani zdaleka totéž co produktivita.
Proto se mi líbí koncept časotvorby Tomáše Vachudy. Napsal o něm celou knihu – přispěl jsem do ní kapitolou o tom, jak využívám procházky. Před časem jsem ho poprosil, jestli by o časotvorbě nenapsal do některého z vydání Newsletterů. Souhlasil – a tady to je.
Zjistíte, proč time management nefunguje. Proč škrtání věcí z osobního života vede paradoxně ještě k většímu nedostatku času. A jak se z toho bludného kruhu „práce s časem“ vymotat.
Tomáš Vachuda: Nepracujte s časem
Miliony lidí pracují s časem, ale přesto čas nemají. Spíš jim stále ubývá.
Pokud se vás to týká, není s vámi nic špatně. Nejste neschopní. Nesnažíte se málo. Naopak se možná snažíte příliš. A právě přehnaná snaha s časem pracovat vás o čas okrádá.
Nedostane vás z toho další kurz o time managementu nebo další kniha o produktivitě. Nedostatek času nevyléčíte tím, že se budete snažit lépe pracovat s časem, ale tím, že úplně změníte přístup k času.
A změna přístupu začíná změnou vnímání času.
Není hodina jako hodina
Optikou time managementu je každá hodina stejná.
Pokud vám něco trvalo hodinu, tak i příště to potrvá hodinu. Pokud za hodinu stihnete jeden úkol, tak za 5 hodin stihnete 5 úkolů a za 10 hodin 10 úkolů. Logická přímá úměra, kterou nás učili na základce.
Práce s časem tedy vychází z rovnice: čas = výsledky.
Jenže takhle produktivita nefunguje.
Dlouhodobé analýzy jasně ukazují, že nejproduktivnější jsou země, kde se pracuje nejméně hodin. Sice v tom hraje roli víc faktorů, ale jasné je, že výsledky nerostou lineárně s časem.
Hodiny nejsou stejné, protože se unavujeme. A když jsme unavení, pracujeme pomaleji. A když jsme hodně unavení, pracujeme mnohem pomaleji.
Určitě to znáte. Na konci pracovní doby dvě hodiny bojujete s úkolem, který byste ráno hravě zvládli za půl hodiny.
Nejde ale jen o práci. Stejný princip platí pro všechny činnosti. Čím déle je vykonáváte, tím méně výkonní jste. O to víc se musíte snažit, abyste udrželi původní výkon. A to úsilí vás ještě víc vysiluje.
Je to jako zvedání činky. Každý zdvih je o něco náročnější než ten předchozí. A poslední zdvihy v sérii vyžadují enormní nasazení a trvají mnohem déle než ty první.
I kdybyste nikdy nedrželi v ruce činku, intuitivně chápete princip. Chápete, že když za 10 sekund zvednete činku 10krát, neznamená to, že za 60 sekund ji zvednete 60krát. Každá sekunda je jiná. Každou sekundu svaly podávají jiný výkon.
Stejně to funguje u duševní práce. Akorát výkon slábne pomaleji a pozvolněji, takže to nevnímáme. Každopádně se to děje.
Proto je každá denní hodina jiná. Každou hodinu máme jiné množství energie, a proto pracujeme jinak rychle.
A proto s hodinami nemůžeme pracovat jako s rozpočtem. Což mě vede k druhému problému práce s časem.
Šetření času vede k nedostatku času
Time management vnímá čas jako omezený zdroj. Jako konečný rozpočet, ze kterého ubývá a který můžeme šetřit jen tím, že něco škrtneme.
Příklad: Pokud máte nabitý den a potřebujete do něj přidat 2 hodiny, třeba abyste měli prostor na nečekanou schůzku, tak musíte odebrat jiné činnosti, které v součtu dají ty 2 hodiny.
Na principu škrtání stojí celý time management. Chceme-li něčemu věnovat čas, nemůžeme ho ve stejnou chvíli věnovat něčemu jinému.
Na samotném principu není nic špatného. Nutí nás to ujasnit si, co je pro nás důležité.
Problém je v tom, že dnes je pro většinu lidí prioritou práce. To znamená, že chtějí získat víc času pro práci. A to znamená, že škrtají osobní život a odpočinek.
Nesoudím. Prošel jsem tím taky. Pracoval jsem klidně 100 hodin týdně. Chtěl jsem být co nejproduktivnější, což vyžadovalo škrtnout vše, co produktivní nebylo.
Když to ale děláme, škrtáme to, co nám dává energii. Kvůli tomu se dlouhodobě vysilujeme. Jsme unavenější, vystresovaní, demotivovaní a nevýkonní.
A pak nám všechno trvá déle. A to znamená, že musíme škrtat znovu. A čím víc škrtáme, tím víc musíme škrtat.
Jenže časem už není co škrtat. A tak nestíháme. Práci ani život. Povinnosti ani radosti. Dojdeme do stavu, kdy nemáme čas.
Tudy cesta nevede.
Občasné škrtnutí sice čas uvolní, ale chcete-li mít dlouhodobě mnohem víc času, zapomeňte na škrtání. Zapomeňte na omezený rozpočet času. Vlastně zapomeňte na samotný čas.
Zapomeňte na čas
Jak jsem už psal, každá hodina je jiná. Když jste plní energie, stihnete za hodinu 2krát víc, než když jste unavení.
Kdybyste se tedy snažili prodloužit den tím, že zkrátíte spánek z 8 na 4 hodiny, tak na první pohled získáte 4 hodiny navíc, jenže budete tak ospalí a nefunkční, že za 20 hodin bdělosti stihnete ještě méně než za 16 hodin.
Nezáleží na množství času, ale na využití času.
A využijete ho lépe, když máte víc energie. Díky ní jste výkonnější, soustředěnější a kreativnější, takže pracujete rychleji a stejné úkoly dokončíte dříve.
Platí rovnice: vyšší energie = lepší využití času = víc získaného času.
Ještě jednodušeji: energie = čas.
Na této rovnici stojí časotvorba, můj přístup k času, o kterém jsem napsal knihu. Ta slouží jako vědecky podložený návod, jak pečovat o energii, abychom pracovali rychleji, a tím si vytvořili spoustu volného času na život.
Čas jde investovat a množit
Časotvorba vnímá čas jako neomezený zdroj. Jako kapitál, který jde investovat a množit. A proto nehledá, co ze života škrtnout, ale naopak, co do života přidat, aby vám to vydělalo ještě víc času.
A co přidává? Právě ty návyky, které zvyšují energii a díky kterým jste produktivnější.
Nejde jen o spánek, ale i o zábavu, koníčky, pohyb, výživné jídlo, kvalitní čas s blízkými atd. To vše vám zvýší energii a váš čas se bude rozrůstat.
Vaše dny sice budou mít stále 24 hodin, ale stihnete během nich víc. Práci a povinnosti zmáknete rychleji, a tím si vytvoříte víc času na život a radosti, které vám ještě víc zvýší energii, což vás ještě víc zrychlí.
Říkám tomu časotvůrčí spirála. Stav, kdy vám dlouhodobě stoupá čas i energie. Díky této spirále se mi podařilo zkrátit pracovní dobu ze 45 na 10 hodin týdně.
Samozřejmě se to nestalo hned. Takové změny člověk nedosáhne lusknutím prstů. Žádalo si to kompletní proměnu životního stylu. Byly to desítky menších nebo větších úprav v tom, jak žiju a jak pracuju. A každá úprava mi trochu nakopla produktivitu a umožnila ještě víc zkrátit práci. Díky tomu jsem mohl prodloužit odpočinek a zažívat víc nakopávajících činností, ty mi znovu zvýšily energii i produktivitu, takže jsem mohl opět krátit. A tak dále.
Ve výsledku za těch 10 hodin stíhám totéž co dříve za 45 hodin. Jinými slovy, udržel jsem původní produktivitu, přestože mám 35 hodin týdně volna navíc.
Těžko se tomu věří? Omrkněte ukázkovou kapitolu z mojí knihy, kde vysvětluju vztah produktivity a pracovní doby. Najdete tam i spoustu historických a vědeckých zdrojů.
Každopádně jsem si spočítal, že pokud se mi podaří tento režim udržet, tak to v měřítku celého života znamená, že jsem svému budoucímu já vytvořil ±45 000 hodin volna navíc. To je 5 let života.
Netvrdím, že stejného výsledku dosáhnete taky. Záleží na typu práce a na tom, jestli vůbec můžete zkracovat pracovní dobu.
Jsem ale přesvědčený, že všichni můžeme mít víc času. Stačí, abychom vhodně vybalancovali vybíjení energie a nabíjení energie. Čím lépe vyvážíme nabíjení a vybíjení, tím víc času vytvoříme.
Tu rovnováhu si musíte najít sami. Já jsem chtěl jen změnit váš pohled na čas a zvědomit důležitost energie. Snad se mi to podařilo.
Chci se ještě podělit o návyky, které tvoří čas mně. Rozdělím je do 3 částí.
1. Nejsilnější zdroje energie
Výživné jídlo
Když jsem před 10 lety zkusil program Whole30 (vyřazení zpracovaných potravin a důraz na celé potraviny), stoupla moje produktivita o třetinu.
Podotýkám, že to bylo v době, kdy jsem si připadal jako mistr produktivity. Hledal jsem, jak ušetřit pár minut denně. A najednou jsem zrychlil o třetinu, aniž bych na svojí práci cokoliv změnil.
Nechápal jsem to. Trvalo mi rozklíčovat, že za to mohlo jídlo. A pak jsem uviděl souvislost, která mi unikala: výživné jídlo = zdraví = energie = produktivita.
Po změně jídelníčku mi zmizela mozková mlha, výkyvy energie, gastrokoma a nepříjemný hlad. Mozek i tělo začaly fungovat naplno. Jako bych se probral z dlouhé kocoviny. A v důsledku toho jsem byl produktivnější.
Od té doby se snažím jíst co nejčistěji. Nejsem dogmatik, ale pokud potřebuju vysokou energii a produktivitu, je jídelníček to první, na co zaměřím pozornost.
Ranní pohyb
Po běhu pracuju asi o třetinu rychleji. Běh mi rozhýbá mozek, zlepší náladu a nastartuje kreativitu. Naopak když ráno neběhám, je hlava zpomalená, rozptýlená a nezvládá tutéž zátěž, takže za celý den stihnu méně, přestože u práce sedím déle.
Oddálená snídaně
Dříve jsem bez snídaně nefungoval. Teď naopak nefunguju, když snídám hned ráno. I když snídám zdravě, dopolední energie je nižší.
Časově omezené jedení (přerušované půsty) jsem měl dlouho v kategorii ezo. Ale pak jsem pochopil, že nejde o nic jiného než o to, že snídáte později a večeříte dříve.
Tak jsem to zkusil. Začal jsem snídat až v čase oběda a večeřet kolem šesté. První den nic moc, ale do pár dnů se to proměnilo. Zmizely pocity hladu, zmizely myšlenky na jídlo, zmizely veškeré vnitřní nepříjemnosti.
Místo toho přišel TOP výkon. Nikdy jsem nezažil tak intenzivní soustředění, čistou hlavu a vnitřní klid. Musím si čas od času dopřát brzkou snídani, abych si připomněl ten kontrast.
A pokud jde o produktivitu, bez snídaně stihnu v pracovní době asi o třetinu víc.
(Vím, že ty opakující třetiny jsou podezřelé. Ale nekecám. Ověřoval jsem si to na vzorku pár stovek hodin.)
2. Nejrychlejší nakopávače energie
Tyto návyky mají nejlepší poměr cena/výkon. Přesněji investovaný čas versus získaná energie.
Sklenice vody po probuzení
Dodržuju to už přes 10 let. Stačí pár sekund a energie je nesrovnatelně vyšší. Je to tím, že už i mírná dehydratace otupuje mozek jako 0,8 promile, takže po celé noci bez pití je problém mnohem horší. Stačí se ale napít a otupení mizí.
Studená sprcha
Nesnáším studenou vodu, ale přesto si 7 let dopřávám studenou sprchu každé všední ráno (kromě dovolených). Je to pro mě nejefektivnější investice do energie. Je to minuta, která úplně změní můj den.
Než vlezu do sprchy, mívám občas strach z toho, co mě ten den čeká, problémy se zdají být neřešitelné a cítím se zahlcený. Když ale vylezu, mám pocit, že zvládnu cokoli a že celý den bude hračka. Ten pocit je k nezaplacení. Kromě toho mě sprcha ve všech ohledech probere, zbystří, nabudí a dodá mi odhodlání a sebedůvěru.
Vděčnost
Každé ráno věnuju (při běhání) asi 5 minut pátrání v paměti, co mě potěšilo včera a za co jsem vděčný. Rekapituluju celý den, od první do poslední chvíle, od maličkostí po velké věci. A po těch pár minutách mám mnohem lepší náladu a těším se, za co budu vděčný během nového dne.
Každý večer zase při čištění zubů projdu uplynulý den a přemýšlím o pocitech vděčnosti v těchto oblastech: zdraví, poslání, práce a peníze, tvorba, radost, vztahy, hodnoty, ponaučení. A ty nejsilnější si zapíšu do papírového kalendáře.
3. Největší zrychlovače produktivity
Pauzy
Pravidelné a kvalitní přestávky považuju za možná nejsilnější nástroj pro tvorbu času. Je prokázáno, že pauzy pomáhají udržovat energii, výkonnost, soustředění, vůli, náladu, prostě všechno možné. A díky tomu využijeme pracovní čas na maximum.
Osobně střídám rytmus: 80 minut práce + 20 minut přestávka. Není to přesně na minutu, ale snažím se nepřetahovat, protože jsem si mnohokrát ověřil, že pak za celý den stihnu méně a navíc je mi po práci hůře.
Co o pauzách dělám? Podle chuti a potřeby střídám 4 typy přestávek:
Užitečné pauzy – řeším nenáročné pracovní úkoly: zaleju kytky, vyřídím drobnosti, něco spravuju, uklízím, objednávám na internetu apod. U toho poslouchám přednášky nebo rozhovory.
Zábavné pauzy – nasvačím se a při tom hraju hry. Jindy čtu komiksy za poslechu instrumentální hudby. Nebo si pustím kousek seriálu.
Nudné pauzy – dopřávám si ticho a nedělám nic. Někdy si jen lehnu a koukám do stropu anebo zavřu oči. Někdy koukám z okna. Nebo si brnkám na klávesy, hraju s hakisákem, diabolem apod. Cokoli mě napadne.
Sociální pauzy – projdu sítě, odpovím na zprávy, omrknu, co je nového.
Kdybyste měli zavést jediný návyk, radím právě pauzy. Stačí i mikropauzy. Občasné zastavení na pár minut vám pomůže částečně obnovit energii a kognitivní funkce. Lepší než pracovat hodiny v kuse.
Mozek totiž vydrží na jeden zátah jen 80–100 minut v kuse. Pak jeho výkon výrazně klesá.
Pokud by vás zajímaly vědecké detaily, nebo chcete poradit, jak pauzy zavést, případně se inspirovat, co přesně o pauzách dělat, mrkněte do mojí ukázkové kapitoly z Časotvorby.
Volná středa
Na začátku covidu jsem zavedl volnou středu. Přestal jsem řešit e-maily nebo sociální sítě. Místo toho jsem dělal, co se mi zrovna chtělo.
Proč? Cítil jsem se zahlcený a potřeboval jsem týden nějak odlehčit. Vybral jsem středu, protože mi přišla jako taková polední pauza uprostřed týdne. Rozdělí pracovní týden na dvě malá sousta. Na dva dvoudenní mini-týdny.
Experiment překonal moje očekávání. Kromě odlehčení týdne vystřelila vzhůru i moje produktivita. Už první týden jsem za 4 dny stihl víc než za 5 dnů. Nebylo to proto, že bych se víc snažil, ale jednoduše jsem měl víc energie, nadšení i nápadů. Zmizela páteční únava a obecně jsem se každý den cítil skvěle.
Takže od té doby, už 5 let, volnou středu dodržuju. Nemám důvod se vracet. Každý rok mám měsíc a půl volna navíc a přitom toho stíhám víc. Je to boží.
Kreativní rituál
Na začátku práce opakuju kreativní rituál. Je to konkrétní sada úkonů, které mi pomáhají ponořit se do flow. Dříve jsem potřeboval tak 20 minut, než se ponořím do flow. Teď se do něj dostanu prakticky lusknutím prstu, takže za celý den ušetřím minimálně hodinu.
Moje rituály jsou docela komplexní, takže pokud vás zajímají, omrkněte přednášku o kreativitě, kde je prezentuju.
Chcete víc tipů?
Další rady, jak si vytvořit víc času, najdete v Tomášově seriálu Delší dny.
Hlubší rozbor jeho práce s energií najdete v přednášce Chytrá práce.
A stovky dalších tipů najdete v knize Časotvorba.
Nástroj vyberte do půl hodiny
Pokud trávíte výběrem newsletterového nástroje víc než 30 minut, zbytečně pálíte čas. Nástroj je jen poštovní schránka – důležité je, co do něj dáte. Sám o sobě vám nezajistí úspěch, ani vám ho nepokazí.
🔴 ŠPATNĚ: „Musím najít nástroj s nejlepšími funkcemi, jinak to nemá cenu.“
Proč je to špatně: Můžete výběrem strávit týdny, dokonce měsíce, aniž byste vůbec něco poslali. Jak pak můžete vědět, co vám vyhovuje a co ne? Jinak než děláním to nezjistíte.
🟢 DOBŘE: „Vyberu nástroj během půlhodiny a jdu na to. Příštích 6 měsíců se soustředím na obsah.“
Proč je to dobře: Zjistíte, jestli vůbec máte téma, o které lidi stojí. Až budete mít stovky nebo tisíce odběratelů a ověříte si, že to funguje, můžete řešit pokročilé funkce.
Jak na to:
1. Dejte si 30 minut na rešerši – přečtěte si základy o 3 nebo 4 newsletterových nástrojích.
2. Zaregistrujte se.
3. Napište jednoduchý uvítací e-mail.
4. Připravte první newsletter a pošlete ho.
Výběr newsletterového nástroje je vratné rozhodnutí. Kdykoliv ho můžete změnit a přenést kontakty jinam.
Moje dřívější newsletterové tipy:
Inboxmánie
Tipy na fajn newslettery. České i zahraniční.
Z právničtiny do lidštiny. Štěpán Janků pomáhá právníkům psát lépe – každý týden posílá jeden krátký a praktický tip, díky kterému může být text srozumitelnější, stručnější a přesvědčivější, i když jsou v něm paragrafy. Jen houšť a větší kapky!
Kdo neroste, zaroste. Newsletterů od profi sportovců, kteří to fakt někam dotáhli, v Česku moc nenajdete. A Pavel Pumprla si s basketbalovým nároďákem zahrál i na mistrovství světa. V newsletteru mixuje svoje zkušenosti s tipy pro osobní rozvoj – ukazuje, že i malé kroky můžou vést k velkým věcem.
Novinky ze světa Google Workspace. Pavel Minář shrnuje každý měsíc to, co stojí v názvu jeho newsletteru. A protože tomu rozumí, najdete často v každém vydání skvělé tipy, které se vám můžou hodit při práci. Je to krátké, svižné, užitečné čtení.
O čem jsem psal v Promptně
Každý týden vydávám newsletter o psaní s nástroji AI v zádech. Jsou to jednohubky s mými experimenty, postřehy, zkušenostmi.
V říjnu jsem psal o levné variabilitě, proč se na nástroje AI při psaní nespoléhat až příliš, o dvou odlišných způsobech čtení, o tom, že uměligenci můžete pokládat hloupé otázky až do zblbnutí (a proč to dělat), nebo že byste měli umožnit svému nástroji AI, aby si u složitých úkolů dělal poznámky (stejně jako si je děláte vy).
První středu v měsíci (ten den, kdy zní sirény), posílám Promptně všem, kteří se přihlásí. Ty zbylé středy jen předplatitelům.
Editujte, až když máte co
Možná psaní nesnášíte, protože se u něj zasekáváte po každé větě. Nebo píšete rádi, ale perete se s tím, že máte spoustu rozepsaných textů. V obou případech můžete řešit podobný problém: snažíte se dělat dvě věci najednou. Psát a zároveň editovat.
To ale nefunguje.
Míchání psaní s editováním je jako uklízení šuplíku, aniž byste z něj cokoliv vytáhli. Takhle šuplík neuklidíte. Musíte nejdřív všechno vysypat na stůl, věci vytřídit a teprve pak je jednu po druhé uklidit zpátky.
Stejně přistupujte k psaní. První návrh textu má jiný účel než editace – cílem je vysypat myšlenky z hlavy. Dostat je ven, jednu po druhé, klidně bez ladu a skladu, bez struktury.
Neposuzujte, jestli jsou silné, nebo slabé. Jestli znějí chytře, nebo ne. Prostě je jen potřebujete vidět před sebou, černé na bílém.
Takže když se příště při psaní prvního návrhu nachytáte, že upravujete věty dřív, než dokončíte jednotlivé myšlenky, zastavte splašené koně. Editujte, až když máte co editovat.
Co mě cvrnklo do nosu
📧 Interní komunikace je černá díra času a peněz. Zatímco externí komunikaci všichni měří horem dolem, na tu interní většina organizací kašle. Mizí v ní hodiny času – a když to vynásobíte hodinovkou lidí, zjistíte, že i hromady peněz. Na Masterclass komunikace v pražském kině Přítomnost budu mluvit o tom, proč psát e-maily srozumitelné na první přečtení, jak nastavit systém pro efektivní komunikaci a proč strukturovat informace tak, aby se v nich nikdo neztrácel. Masterclass je už 26. listopadu – zapište si to do kalendáře a přijďte. Kromě mě tam bude i Olga Vlachynská (jak říkat nepříjemné věci), Hanka Slačálková (jak vytunit odpovědi pro kandidáty na pracovní pozice), Hana Švábíková (jak řešit konflikty a posílit vztahy) a Václav Strnadel (jak si připravit fakt zapamatovatelné prezentace). Když použijete kód MARTIN10, budete mít vstupenky s 10% slevou.
⏳ Čekání jako falešné bezpečí. Možná to znáte – odešlete nabídku nebo přihlášku, a pak sedíte a čekáte na odpověď. Máte pocit, že „něco běží“, že míček je teď na druhé straně hřiště. Jenže ono nic neběží – jste jen pasivní. James Warren Taylor o tom píše jako o iluzi produktivity: ticho po odeslání čehokoliv vytváří falešný pocit bezpečí, že můžete zpomalit, protože teď to přece záleží na někom jiném. A tak odkládáte další věci, které byste mezitím mohli dělat nebo posouvat. Čekání na odpověď podle něj není odpočinek, jen jiný způsob, jak přestat tvořit.
🤝 Kdo se potkává, má výhodu. Většina lidí dneska sedí doma u počítače. Proto ti, kteří vyrážejí na schůzky, konference nebo networking, získávají něco navíc – nejen informace, ale hlavně přístup k lidem. Třeba žádost při osobním setkání je prý 34krát úspěšnější než ta, kterou pošlete online. Obrazovka vám dává dosah, zatímco místnost hloubku – online oslovíte více lidí, ale hluboké vztahy vznikají osobně. Když vidíte člověka naživo, důvěra se rodí rychleji. Díky mimice, řeči těla nebo očnímu kontaktu.
S čím vám pomůžu
Srozumitelnost
Špatné texty jsou drahé. Nejasný e-mail = opakované dotazy. Složitý formulář = ztracení zákazníci. Nesrozumitelný pokyn = chyby v práci.
Řešení: Workshop srozumitelného psaní pro celý tým. Všichni budou vědět, jak psát efektivně – a čtenáři tomu budou rozumět.
Zamakejte na tom se mnou a Daliborem Behúnem.
Psaní s nástroji AI
Nestačí jen házet prompty do ChatGPT. Je na čase psát s nástroji AI jako s parťáky. Ukážu vám vibewriting – pro lepší texty, ne jen rychlejší.
Řešení pro týmy: Workshop vibewritingu s praktickými postupy pro vaše potřeby – od e-mailů až po dlouhé texty.
Řešení pro jednotlivce: Newsletter Promptně každou středu.
Efektivní e-maily
Nestačí jen posílat e-maily, je na čase posílat chytré e-maily. Takové, kterými dosáhnete toho, co chcete.
Řešení pro týmy: Workshop e-mailové komunikace u vás ve firmě nebo na úřadu. Na míru vašim potřebám.
Řešení pro jednotlivce: Dvouhodinový videokurz Mistrovství e-mailu.
Firemní ambasadoring
Myslím, že každá firma, která ví, co dělá, by měla mít svoje ambasadory. Koho že? Firemní tvůrce. Zaměstnance tvořící dobrý obsah o firmě, který přitahuje potenciální kandidáty i klienty.
Častý problém: Nevíte, jak začít. Co tvořit. Kde na to vzít čas.
Řešení: Workshop pro začátečníky, který dělám spolu s Hankou Slačálkovou. Za 3,5 hodiny vám dáme základy systému, na kterých můžete stavět. Maximálně 8 lidí. Odejdete s tím, co rovnou využijete v praxi. Rezervujte si volnou židli.
P. S.: Taky vám on-line cally připomínají vyvolávání duchů?
